Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Příběhy 20. století: „Ale ona se přiznala, prosím vás!“ Přesvědčené komunisty revoluce nezlomila

1080p720p360p

Nadcházející díl televizních Příběhů 20. století do diskuse o normalizaci přináší další zajímavý pohled. Tentokrát pohled optikou těch, kteří tvořili jádro systému. Systému, v němž komunistická strana měla ústavou garantovanou „vedoucí úlohu“, tedy absolutní moc. V dokumentu promlouvají tři muži, kteří byli či ještě jsou členy komunistické strany. Jak se s odstupem dívají na své komunistické angažmá? Uvědomují si, že když se dnes mluví o době komunismu, mluví se také o nich? Je to reflexe, lítost, pokání, nebo naopak?

Na obrazovce se postupně odkrývá příběh jednoho dodnes věrného a přesvědčeného komunisty (Jaroslav Ondráček), někdejšího člena strany a „politruka“ Josefa Nitry a Bohumila Řeřichy, který byl ve straně – na rozdíl od dvou dříve jmenovaných – „jen“ deset let. A jak vyplyne z jeho vyprávění, motivaci měl snad až idealistickou. „Nepřineslo mi to žádné výhody… s pocitem viny budu žít až do konce života,“ říká v dokumentu a divák mu to opravdu věří. Jako jediný z trojice je ochotný prohlásit, že jsme dvacet let žili ve lži a jeho bezpochyby upřímná omluva všem, kterým komunistický režim ublížil, je jednou z nejsilnějších chvil filmu.

Jako jeho přímý opak vystupuje Jaroslav Ondráček, důchodce, který ještě do nedávna pracoval jako předseda okresního výboru KSČ. Celoživotní havíř a hrdina socialismu, který „to dotáhl“ až do ÚV KSČ je doteď přesvědčen, že se za komunismu lidem žilo lépe. Jeho hodnocení justičních komunistických vražd hned v úvodu dokumentu je pro diváka „rána přímo na komoru“ (čtenář odpustí trošku expresivnější vyjádření). Ondráček zdá se měl a má vždycky jasno – celý život v Žacléři fáral na dole Jan Šverma, četné aktivity spojené s funkcemi ve straně dělal vždycky zdarma a až po práci, na 1. máje to byla vždycky krásná a nikomu nenucená oslava a Havel a celý disent byl „placený ze Západu.“ Kdyby svými slovy a postoji nelegitimizoval totalitní režim, který zničil život staticícům lidí a zemi zavřel na 40 let do nesvobody, člověk by mu jeho jistotu a cílevědomost snad i záviděl.

Někde mezi tím „dobrým a zlým“ (kdybychom chtěli velmi ploše popsat Řeřichu a Ondráčka) je další z mužů, který vypráví svůj příběh – Josef Nitra. V komunistické straně byl téměř celou husákovskou éru, v letech 1973 – 1990. Byl tedy opravdu hodně „uvnitř“, na druhou stranu ale jako by to celé tak nějak míjelo kolem něj, bez větších dramat. Je vidět, že si je velmi dobře vědom všeho, co se dělo (všichni, kdo po r. 1968 vstupovali do strany, podepisovali souhlas se vstupem vojsk Varšavské smlouvy, takže on samosebou také). Chartu 77 četl, ale nepodepsal ji, protože „to bylo mimo jeho uvažování“.

Byl vojákem z povolání a instruktorem kulturně-výchovné činnosti. Že dosáhl v osmnácti letech po důstojnickém kurzu na podpraporčíka, říká s lehkou hrdostí v hlase, podobně v dobrém rozpoložení ale líčí i to, že vedl dechovku a cimbálovku. Těžko říci, co mělo u něj větší prioritu. Že angažmá v socialistické armádě a ve straně přinášelo značné výhody, to nezastírá (půl roku práce a už auto). S podivuhodnou otevřeností a jakousi vyrovnaností, bez zaváhání nebo lítosti popisuje, jak viděl změnu režimu („nemohl jsem připustit, že prohrajeme, ale prohráli jsme“). 

TV Příběhy 20. století, díl 5. – Straníci. Režie: Viktor Portel, scénář: Adam Drda. Dokumenty vysílá ČT v neděli po 18 hod. večer. Reprízy pak v pondělí 19.15 a ve středu v 18.00 na stejném kanále. Všechny už odvysílané díly najdete v iVysílání České televizeDokumenty vycházejí z vyprávění, natočeného pro sbírku Paměť národa. Filmová ukázka: Česká televize, fotografie: Paměť národa.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek