Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Příběhy 20. století: Hlídací psi normalizace. Jak se novináři vyrovnávali se „službou straně“?

1080p720p360p

Jak se se svou „službou straně a vládě“ vyrovnávali žurnalisté, kteří před listopadem 1989 působili v masmédiích a dodnes jsou činní ve veřejném životě? Odpoví nový díl dokumentární série.

V novém díle televizních Příběhů 20. století promlouvají pro sbírku Paměť národa novináři. Martin Komárek (nar. v roce 1961), který odešel z novin a stal se poslancem za hnutí ANO Andreje Babiše, a Ondřej Neff (nar. v roce 1945), jenž teď mj. vydává internetový deník Neviditelný pes. Ty dva spojuje někdejší angažmá v normalizační Mladé frontě, stejně tak jako třetího zpovídaného, Karla Pacnera (nar. 1936). Ten do Mladé fronty dlouhá léta psal na sobotní stranu týkající se vědy. Také několik knih, popularizujících vědu napsal. Součástí redakce byl několik desetiletí. „Dnes bych postupoval chytřeji, člověk se moc zdržoval při zdi,“ říká před kamerou.

Výrazná je především výpověď Martina Komárka, dnes končícího poslance za Babišovo ANO a někdejšího příznivce „předsedy svého hnutí“ Babiše. Během jeho vyprávění na mnohé diváky možná dolehne pocit nepříjemna, vyvolaný uhýbáním, sebe-omluvami, kličkováním, možná i tím, jak hodně i v dospělém věku podléhal názoru svého otce, kterého během svého vyprávění několikrát zmiňuje. Komárek mluví o bonvivánském způsobu práce v Mladé frontě. A docela otevřeně přiznává, že mohl odmítnout psát propagandu, ale že zkrátka nechtěl přijít o práci. Jestli se ale v Mladé frontě nutně musel aktivně věnovat přímo Sovětskému svazu, to už nevysvětluje. Na konci dává k dobru vtip, který si prý vyměňuje s „předsedou“: „On vstoupil do strany z racionálních důvodů, já chtěl napravovat svět a nepovedlo se mi nic.“ Těžko říci, zda mu někdo z diváků sdělení o napravování světa věří.

Ondřej Neff, který v Mladé frontě strávil 7 let, možná leckoho překvapí svým hodnocením Charty 77. „Já jsem nevěřil, že to má smysl, naopak jsem měl dojem, že to ten režim posiluje…dává mu to záminku k utužení spáru na lidech, že to opodstatňovalo represivní kroky,“ říká v dokumentu.

I v tomto díle televizních příběhů je pro diváka zajímavé sledovat dokumenty z archivu ČT, tentokrát se zde navíc objevují i tři zpovídaní novináři. Možná by si na svá tehdejší vystoupení na obrazovce už ani nevzpomněli.

Důležitý je i komentář autorů, který připomíná souvislosti normalizační žurnalistiky, což možná ocení mladší generace, jež svobodná média považuje za samozřejmá. Před rokem 1989 existovaly v zásadě dva žurnalistické světy: oficiální, podléhající komunistickým direktivám, a vnitřně svobodný, tedy svět lidí, kteří s nemalým rizikem publikovali v samizdatu nebo v exilových časopisech. Co je zajímavé si uvědomit – podstatná část výrazných postav české polistopadové žurnalistiky má za sebou roky oficiálního působení v komunistických sdělovacích prostředcích. A otázka je nasnadě – jak se 20 normalizačních let podepsalo na současné podobě českých masmédií?

TV Příběhy 20. století, díl 8. – Hlídací psi demokracie. Režie: Viktor Portel, scénář: Adam Drda

Dokumenty, které vycházejí z nahrávek pro sbírku Paměť národa, vysílá ČT v neděli v 18:15. Reprízy jsou v pondělí 19:15 a ve středu v 18:00 na stejném kanále. Všechny už odvysílané díly najdete v iVysílání České televize.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek