Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Proč se nám rozvazují tkaničky? Vědci rozluštili záhadu, je to složitější, než si myslíte

Proč se nám rozvazují tkaničky? Vědci rozluštili záhadu, je to složitější, než si myslíte

Zavázat si tkaničku je jednoduchý proces, který zvládne prakticky každé malé dítě. Stejně snadno se ale dokáže i ta nejlépe uvázaná tkanička zase rozvázat. Proč? I v tomto případě jde o jednoduchý proces, který se ale dá jen složitě vysvětlit, napsal zpravodajský server Deutsche Welle.

Tohoto úkolu se chopili Christopher Daily-Diamond, Christine Greggová a Oliver O'Reily z Kalifornské univerzity v Berkeley, kteří na 17 stránkách své studie nazvané Selhání uzlu na tkaničkách vysvětlují proces, jenž se může odehrát během několika sekund.

"Vaše tkaničky mohou být hodně dlouho v pořádku, dokud nedojde k onomu jedinému maličkému pohybu, který spustí uvolňování, jež odstartuje lavinový efekt vedoucí k selhání uzlu," uvedla Christine Greggová.

Dlouho hledaná odpověď na tuto záhadu je tedy následující. Při běhu naráží noha na zem sedminásobnou silou gravitace. V důsledku této síly se uzel napíná a zase uvolňuje, když noha došlápne. A postupem času toto napínání a smršťování povolí samotný uzel.

A v té chvíli zaútočí druhá neviditelná síla: setrvačnost volných konců tkaniček. Ta začne působit, když sebou noha při kroku švihne dozadu. "Když chci rozvázat mašličku na tkaničce, zatáhnu za volné konce, a ona povolí. A totéž se s tkaničkou děje během pohybu," dodala Greggová.

Obě tyto síly dohromady - pulzní síla přímo na uzel a tažná síla volných konců (a také smyček) - se nakonec postarají o onen kouzelnický trik: Rozvázání pevně uvázaných tkaniček.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek