Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Šest dní spal vedle mrtvoly své ženy. „Doporučil bych to úplně každému,“ říká

Šest dní spal vedle mrtvoly své ženy. „Doporučil bych to úplně každému,“ říká

Příběh Russela Davisona, jehož žena koncem dubna podlehla rakovině, se stal senzací sociálních sítí. Milované manželky Wendy se nechtěl vzdát ani po její smrti, šest nocí proto strávil vedle jejího mrtvého těla. Předat ji do pohřebního ústavu nebo ji poslat do márnice ihned po její smrti mu přišlo divné. Zážitek doporučuje každému. „Nebylo nic, co by mě zneklidňovalo na tom, že jsem v pokoji s mrtvým tělem. Právě naopak. Wendyno tělo tam stále bylo a to bylo opravdu příjemné,“ řekl pro Independent

V pátek 21. dubna krátce před pátou hodinou ranní žena Russella Davisona prohrála boj s rakovinou a jeho „naprosto úžasná, pozoruhodná, milá, statečná žena a nejlepší přítelkyně Wendy“ odešla na onen svět. Wendy zemřela ve věku 50 let v náručí svého manžela a syna Dylana. Russell odmítl do svého viktoriánského domu volat pohřební službu. Místo toho tělo zesnulé manželky spolu s přítelkyněmi jeho dvou synů obřadně umyl, oblékl ho do květovaných šatů a dal do bavlněného „kokonu“ – jeho ženě Wendy se totiž nikdy nelíbilo slovo rakev.

„Na iPodu jsme pustili budhistickou mantru, která hrála stále dokola. Okolo kokonu jsme dali květiny. Vedle její rakve jsme měli i oltář, a my jsme seděli na posteli,“ říká Russell s tím, že přítelkyně jednoho ze synů Wendy namalovala i oční linky a rtěnku, protože její rty vypadaly „trochu mrtvé“. Vedle jejího těla strávil příštích šest dnů.

První noc byla těžká. Po deseti hodinách pláče si šel Russell lehnout s rakví své manželky vedle sebe. Když se vzbudil, nepřišlo mu nic divného. „Nebylo nic, co by mě zneklidňovalo na tom, že jsem v pokoji s mrtvým tělem. Právě naopak. Wendyno tělo tam stále bylo a to bylo opravdu příjemné,“ popisuje pro deník Independent.

Russell začal zvát stále víc lidí, aby i oni strávili čas vedle zesnulé Wendy – nejen své duchovní, budhistické a pohanské přátele, ale také kamaráda a bývalého boxera. Jeden z jeho přátel dokonce přivedl čtyřletou holčičku. „Proč by mělo být mrtvé tělo pro dítě víc děsivé než pro dospělého?“ říká Russell s tím, že by se toho neměl bát nikdo a strach lidí z mrtvol prý vytváří hlavně Hollywood.

„Vypadala naprosto nádherně. Dal jsem jí inkontinenční kalhotky, kdyby došlo k pomočení, ale nebylo žádné. Nebyl zde žádný zápach, ani tekutiny,“ svěřil se Russell s tím, že se tělo během šesti dní ani nezačalo nijak výrazně rozkládat. Ke konci se prý manželčin obličej a ústa začaly trochu uvolňovat. Rozklad těla je podle Russella naprosto přirozený a „není nic, co by se Wendynému tělo mohlo stát a jeho by to vyděsilo“. „Byli jsme s ní rádi. Sledovali jsme, co příroda dělá,“ říká Russell.

„Říkali jsme si: ‚Jak bychom mohli nechat nějakého cizího člověka, aby Wendy vzal a dal jí do ledničky‘?“ pochvaluje si své rozhodnutí. Jak vysvětluje pro Independent, tím, že si její tělo nechali doma, měli víc času se s situací smířit. „Jinak by to byla velice náhlá věc. Váš milovaný zemře a za několik hodin by ji pohřebák vzal pryč v černém platovém pytli v černé dodávce,“ vysvětluje Russell.

Po šesti dnech od její smrti Russell informoval o situaci policii a spolu se syny odvezl tělo zesnulé manželky do krematoria. „Vím, že se to může mnoha lidem připadat divné, ale doporučil bych to úplně každému,“ řekl v rozhovoru pro britský deník Independent.

S manželkou, kterou poznal ve 12 letech, si byli velmi blízcí a ona by pro něj udělala to samé. „Věříme v reinkarnaci, že žijeme předtím i potom. Naše duše byly inkarnovány, aby jedna druhou našla,“ věří Russel. Když se Wendy dozvěděla, že má rakovinu děložního čípku, západní medicínu odmítla. Přestože jí lékaři dávali jen šest měsíců, Wendy žila celé tři roky.  

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek