Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Šikanuje vás vlastní dítě? Neustupujte mu

Šikanuje vás vlastní dítě? Neustupujte mu

I dokonalý rodič občas nemá svůj den. Stačí nějaká nepříjemnost v práci, potíže v dopravě nebo bolest hlavy, a když už jste konečně doma, to poslední, co byste chtěli slyšet, je rozzuřené dítě. Chce si s vámi okamžitě hrát, ale vy umíráte na gauči únavou. Nechápe, že jediné, co chcete, je vymýt si mozek u oblíbeného seriálu. Jenže pokud mu nedáte, co chce, začne každé dítě obyčejně brečet. A to je chvíle, kdy nesmíte ustoupit.

Pokud vás dítě začne šikanovat, protože nedostává, co chce, obvykle reagujete třemi špatnými způsoby. Chcete buď ustoupit, potrestat ho, nebo vyjednávat.

Vzdávám se!

Za žádných okolností byste dítěti neměli ustupovat. Je to sice lákavé a snadné řešení, ale dítěti to může do budoucna jen uškodit. Naučí se, že to, co chce, taky dostane, když bude dostatečně otravovat. Děti si podobné vzorce chování osvojují poměrně rychle a jeden ústupek vám může do budoucna zajistit jen další sérii křiku a vzteku. Když se navíc dítě nenaučí, že občas nedostane vše, co si vydupe, může pak v běžném životě podléhat depresi, kdykoli se mu nepodaří dosáhnout toho, co si zamane.

Dostaneš na holou!

Ani trest ovšem není adekvátní reakcí na rozzlobené dítě. Pokud potomka budete trestat, je pravděpodobné, že vy v téhle bitvě vyhrajete, jenže dítě pak může cítit potřebu vybít se někde jinde a začít šikanovat například slabší děti v okolí. Další reakcí pak může být to, že se dítě uzavře do sebe a přestane se projevovat, protože nedokáže rozeznat, která jeho přání by byla splnitelná a po kterých by následovalo odmítnutí.

Tak dobře, domluvíme se

Dítěti byste neměli ustupovat, ale neměli byste s ním ani vyjednávat. Pokud chce například syn před večeří dort a vy s tím nesouhlasíte, není vhodným řešením začít s ním smlouvat, že teď dostane půlku a po večeři druhou. Dítě si opět vytvoří nezdravý návyk, že pokud se dostatečně naštve, stejně dostane to, co chce, nebo aspoň částečně.

Je tedy nějaký způsob, jak se zachovat správně? Určitě ano. Vyžaduje to ovšem disciplínu a trpělivost.

Počkej chvilku, určitě to vyřešíme

Nervy tečou, dítě křičí a vám v hlavě duní kladiva. V té chvíli je nejsnazší uchýlit se k jedné z reakcí výše. Dobrým pomocníkem může být chvilka na rozmyšlenou. Nejednejte unáhleně, mohli byste udělat nebo říct něco, co vás bude mrzet. Dejte sobě i dítěti možnost si vydechnout. Napočítejte si do desíti a pak začněte problém řešit.

Vím, jak se cítíš

Z posledních sil se dohrabete domů a svalíte se na gauč. Dítě se ale na vás třeba celý den těšilo a čekalo, až si s ním budete hrát. Je proto zklamané a má pro to vlastně i důvod. Zkuste se na chvilku vcítit do jeho situace. Řekněte mu, že chápete, že se těšilo, ale že jste unavení, a vysvětlete mu naopak svoje pocity. Zklidníte situaci a naučíte potomka brát ohledy na druhé.

Mám radost, že to chápeš

Pokud s dítětem najdete nějaké rozumné řešení, které nebude přílišným ústupkem ani trestem, oceňte ho. Vaše dítě se musí chápavému a ohleduplnému chování naučit. Možná to nepůjde hned a rychle, pochvalte ho ale i za drobné úspěchy větami jako „Jsi šikovný, že to chápeš" nebo "Už jsi přece velká holka“. Ačkoli se vám to nezdá pravděpodobné, děti uznání dospělých vítají a může jim to pomoci ve správném vývoji.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek