Historiky i českou veřejnost před necelým měsícem ohromil nález záznamů z politického procesu s Rudolfem Slánským z roku 1952. U otevírání původních beden s dokumenty ve zkrachovalé továrně v Panenských Břežanech byl i historik Petr Blažek. Přestože se podle něj jedná o mimořádný nález, udivuje ho, že policie pravděpodobně neprošetřuje Václava Hláska, který dokumenty nedozírné historické hodnoty označil za svůj majetek a je tak vlastně zodpovědný za jejich poškození. Podle Blažka tato laxnost ale poměrně zapadá do současné situace, kdy v řadě institucí stále působí bývalí komunisté a ve hře je možná vláda s podporou KSČM a SPD. „Historická zkušenost by nás měla varovat, že tyto tendence jsou velmi nebezpečné. Jednou ještě můžeme vzpomínat, že současnost byla růžová, ale to neznamená, že už nyní nejsme na cestě špatným směrem,“ tvrdí historik.
Kdo podle Vás archivní materiály z procesu s Rudolfem Slánským ukryl a proč?
Pokud se podíváme na archivní prameny, tak je jisté, že filmové a zvukové záznamy z procesu s Rudolfem Slánským a dalšími byly od roku 1957 uloženy v archivu Ústředního výboru KSČ a je otázkou, kdy odsud byly odvezeny. Já se domnívám, že to bylo až na přelomu 80. a 90. let, nebo i později a podle mě souvisí s postupným přebíráním archivu KSČ tehdejším Státním ústředním archivem na základě usnesení Federálního shromáždění, které rozhodlo, že archiv ÚV KSČ má být v držení státu. Materiály, které tehdy v archivu byly uloženy, nebyly pouze v papírové podobě, ale byly tam i různé filmy, mezi nimi právě i záznam z procesu se Slánským. Co se s materiály dělo, to nejsem schopen říct. Já jsem očekával, že to bude nyní šetřit policie, protože podle mě byl porušen hned několik zákonů, které ukládaly předat kompletní archiv do rukou státu a evidentně se tak nestalo. Můžu spekulovat o tom, že vedení Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM) jako přímý nástupce KSČ mělo archiv pod kontrolou a prostě rozhodlo o tom, že některé materiály budou odvezeny. Konkrétní důkazy na to ale nemám, přestože tuto verzi naznačují vzpomínky svědků i archivní materiály. Předpokládal jsem, že to vyšetří policie, ale přestože je to už tři týdny, zatím mě nikdo nekontaktoval.
Objevilo se svědectví Václava Hláska, který tvrdí, že materiály jsou jeho a do továrny si je uložil…
Jeho verze se mi nezdá věrohodná, už jen proto, že opakovaně tvrdil, že materiály nabízel různým institucím ke zpracování, ale nikdy o tom nedoložil žádný důkaz. Předpokládal bych, že by existoval nějaký záznam, žádost, nebo lidé, kteří dosvědčí, že skutečně něco takového chtěl udělat. Jeho tvrzení o tom, jak se k těm materiálům dostal, se mi nezdají přesvědčivá a domnívám se, že materiály byly z archivu odvezeny záměrně s vědomím komunistické strany. Nedovedu si představit, že by tak závažné věci někomu předali, aby to uklidil na skládku. To je poněkud sci-fi.
Přesto, může se stát, že pan Hlásek nebude s restaurací dokumentů souhlasit a bude je chtít zpět?
Na tento materiál se vztahuje několik zákonů. iRozhlas, který poprvé přišel s informací, že jde o soukromý majetek pana Hláska, podle mě informaci převzal bez kritického komentáře, což byla chyba. Nalezené záznamy byly součástí archivu ÚV KSČ, a jak jsem řekl, Federální shromáždění na počátku 90. let odhlasovalo usnesení, že archiv měl být převzat státem. Existují také konkrétní zákony, které upravují, co dělat, když najdete takové archiválie, takže si myslím, že jeho tvrzení o vlastnictví je absurdní. Navíc kdyby se prokázalo, že pan Hlásek je zodpovědný za stav, ve kterém se teď materiály nachází, za jejich poškození a napadení plísní, jejíž odstranění bude stát několik milionů korun, tak je na místě, aby byl za to stíhán. Zřejmě to ale nikdo nevyšetřuje a bohužel to zapadá do kontextu současné politické situace. Vnímám to jako největší archivní objev mimo státní archivy za řadu desetiletí. Zdá se mi, že to má ale zároveň i symbolickou rovinu a ukazuje to na nedostatečnost vyrovnávání se s komunistickým režimem.
