Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Slzy jako cesta k voličům. Proč politici pláčou?

Slzy jako cesta k voličům. Proč politici pláčou?

Přes 1 000 lidí se v japonském Kobe utkalo o pouhých 80 volných míst v soudní síni. Přišli sledovat aktéra toho, čemu místní média dala před třemi lety přezdívku „uplakaná tisková konference“. Před soud se Ryutaro Nonomura, devětačtyřicetiletý bývalý politik z prefektury Hyogo, dostal kvůli podezření ze zpronevěry. „Nikdy jsem nic v účetnictví nezfalšoval“, bránil se podle Japan Times. A soud mu uvěřil.

Jenže za co si lokální politik vysloužil takovou pozornost? Když se v březnu 2014 sešli japonští novináři na jeho tiskové konferenci, asi byli rádi, že mají s sebou kamery. Na otázky, zda zpronevěřil peníze, reagoval před kamerami hysterickým pláčem, křikem na novináře a boucháním pěstí do stolu. Jeho plačtivé vystoupení se okamžitě začalo šířit po sociálních sítích.

Obamovy slzy pro manželku

Když ve svém posledním velkém projevu odcházející americký prezident zmínil roli své manželky, měl taky na krajíčku. Když Barack Obama své ženě Michelle děkoval, musel sáhnout po bílém kapesníku.

„Za posledních 25 let jsi byla nejen má žena, matka mých dětí, byla jsi mým nejlepším přítelem. Zhostila ses role, o kterou jsi nežádala, s grácií, kuráží i humorem. Učinila jsi Bílý dům místem, které patří všem,“ řekl.

Obamovy slzy se staly předmětem pozorného zkoumání. Někteří se podivovali, že si oči otírá špatným směrem. Nebo že si zrak kontroluje ještě v momentu, kdy kamery žádné slzy nezaznamenaly. A hodně divoké spekulace tvrdí, že oči schválně dráždí kapkou mentolu. Tak jako tak, i Obamovi kritici přiznávají, že mu slzy dodávají větší věrohodnost.

Ještě před Obamou ronil slzy třeba současný kanadský premiér Justin Trudeau, když se po roce setkal s rodinou syrských uprchlíků, které Kanada přijala. „Když jsem vás a vaše dcery viděl přicházet letištní halou přímo ke mně, byl to ten moment, kdy jsem si řekl, že to jsou právě tyto věci, které můžeme jako země udělat,“ zavzpomínal premiér s kapesníkem přiloženým u oka při radiovém rozhovoru.

Pláč podle PR poradců?

„Myslím, že voličům to nevadí, v některých případech jsou dokonce rádi, že slzy vidí. Jen to nesmí být nahrané,“ tvrdil pro Boston Globe profesor z Princetonské univerzity Julian Zelizer. Jenže i slzy můžou být zcela vypočítavým nástrojem politického marketingu. Nic nezlidští nepřijímaného politika tak jako slzy. „Jestliže (voliči) pocítí, že se tak prohloubí jejich vztah s tím kterým politikem, je to velké plus“, dodává pro stejný list Joe Trippi, bývalý stratég Demokratické strany. Jenže podle britského Guardianu pofňukávání politiků na veřejnosti může značit i ztrátu kontroly. Není to nic, za co by se měl člověk stydět, ale může to být považováno za slabost, píše server.

Pláč politiků na veřejnosti nebo v přítomnosti kamer se dnes může zdát jako rutina. Teď už bývalý britský premiér David Cameron plakal, když slyšel chválu od svého předchůdce ve vedení strany. Jeho kolega z kabinetu George Osborne se rozplakal na pohřbu Margaret Thatcherové. I železná lady uronila slzy. Bylo to v roce 1985. Byla první britským šéfem vlády, který se v televizi rozbrečel. Proud slz ale nevyprovokovala vzpomínka na společný nákup cukrové vaty s maminkou a tatínkem, ale chvíle kdy zavzpomínala na moment, kdy se její otec musel poroučet z funkce v místní samosprávě. Pláči se nevyhnula ani Vysoká představitelka Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federica Mogheriniová. Dojala se na březnové návštěvě Jordánska při tiskové konferenci v okamžiku, kdy ji zasáhla zpráva o teroristickém útoku v Bruselu. A abychom nebyli geograficky jen na západě, Vladimira Putina zase jednou dojala vojenská přehlídka na Rudém náměstí.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek