Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Tápající a přehlížení. Homosexuálové jsou v KLDR tabu, někteří radši riskují život na útěku

Tápající a přehlížení. Homosexuálové jsou v KLDR tabu, někteří radši riskují život na útěku

Být jiný ve společnosti, která odlišnost trestá, se zdá být noční můrou. V podobné žil několik desetiletí i Jang Yeong-jin, homosexuál ze Severní Koreje. V komunistické zemi, která neuznává práva sexuálních menšin, roky netušil, co je na něm divného. Přestože byl ženatý, nechtěl žít se ženami. Až když mu bylo 37 let, dočetl se v jednom lékařském časopise v Jižní Koreji, že existuje něco jako homosexualita.

„Když jsem studoval na univerzitě v Pchjongjangu, tak jsem šel za doktorem, protože jsem si všiml, že jsem jiný než ostatní. Když jsem mu začal vyprávět o svých pocitech, začal na mě křičet a já jsem z jeho kanceláře utekl,“ líčí pro CNN Jang své první pokusy zjistit, proč je jiný než ostatní.

První skutečnou lásku přitom našel už v dětství. Se svým přítelem si byli velice blízcí a vztahy přerostly až do dospělosti. Protože se znali dlouho a vídali se často, nepřišlo ani jejich manželkám divné, že spolu občas sdílí jedno lůžko. Ze strany Jangova přítele se ale nic, co by dokládalo hlubší citový vztah, neodehrálo. A Jang až zpětně pochopil, proč mu v blízkosti jeho přítele divoce tlouklo srdce a cítil do té doby nepoznané vzrušení.

V Severní Koreji sice trpěl nedostatkem jídla i oblečení, nejvíce ho ale trápilo, že v totalitní zemi nemá žádnou budoucnost. „Když jsem byl na vojně, potkal jsem muže, který byl stejný jako já. I když se oženil, nebyl se ženou šťastný. A v mojí rodné vesnici byl také jeden soused, který se nikdy neoženil a žil sám. Společnost se k nám ale tady chová, jako bychom byli nenormální,“ popisuje Jang.

Severokorejské zákony přímo homosexualitu nezakazují. Omezují ale cokoli, co je proti „socialistickému stylu života“. Pod touto záminkou dochází k pronásledování a trestům. O homosexualitě se většinou nemluví, a když, tak je popisovaná jako zlozvyk, který praktikují západní kapitalisté.

Jang se z KLDR poprvé snažil dostat v roce 1996 přes Čínu. Ta ale většinou považuje severokorejské uprchlíky za ekonomické migranty a vrací je zpět do země. Jang se proto rozhodl k riskantnímu kroku. Nechtěl čekat na rozhodnutí čínských úřadů a vrátil se zpět do KLDR. Ostře střeženou hranici do Jižní Koreje pak přešel sám. V historii se to podařilo jen hrstce lidí. Jang ale deset let sloužil v armádě u hranic a terén velmi dobře znal. „Když jsem pracoval u hranic, vždycky jsem si říkal, jaké to tam na jihu asi je a jestli bych tam mohl žít jako člověk,“ dodává muž.

O tom, že existuje něco jako homosexualita, se Jang poprvé dozvěděl v čekárně jihokorejského doktora v roce 1998. „Ulevilo se mi. Bylo mi 37 let a myslel jsem si, že budu žít až do smrti sám, když mi nevyhovuje žít se ženou,“ vzpomíná Jang.

Jangův příběh ale zatím šťastný konec nemá. V roce 2004 naletěl podvodníkovi, který mu sliboval lásku, ale místo toho ho okradl o všechny úspory. Jeho situaci ztěžuje i jeho původ. „Jsem uprchlík, to znamená, že pro tuto společnost jsem cizinec. Pro všechny uprchlíky je těžké se znovu usadit. Pro mě je to ale dvojnásobně náročné,“ stěžuje si Severokorejec.

Přesto ale neztrácí naději a pozitivní pohled na život. „Jsem optimista. Pořád doufám, že budu moci žít jako každý jiný. Mít někoho, kdo mě má rád a cestovat po světě,“ uzavírá Jang.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek