Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Tragédie, která měla být zapomenuta. Honosný večírek šlechticů skončil popravou 180 Židů

Tragédie, která měla být zapomenuta. Honosný večírek šlechticů skončil popravou 180 Židů

Bylo těsně před koncem druhé světové války, když nedaleko rakousko-maďarské hranice probíhal večírek jedné prominentní aristokratické rodiny. Dezertem však nebyl klasický moučník, ale brutální vražda 180 nevinných Židů. Zvrhlá zábava šlechtické smetánky měla být navždy zapomenuta. To se ale naštěstí nepodařilo díky švýcarskému novináři, který je zároveň potomkem této tajuplné rodiny s temnou historií. 

Sacha Betthyány byl v dubnu 2007 v práci, když za ním přišel kolega a zamával mu před obličejem novinovým výstřižkem z německého deníku. Betthyány nejprve netušil, proč mu vystřiženou investigativní reportáž s titulkem „Hostitelka z pekla“ ukazuje. Pak se důkladněji podíval na obrázek zlověstné hostitelky a okamžitě ji poznal. Byla to otcova teta Margit, které celá rodina projevovala nejvyšší úctu.

Začal tedy číst. Těsně před koncem druhé světové války – v březnu 1945 – Margit uspořádala velkolepý večírek jako oslavu jejích přátel z řad nacistů. Slavnost se konala ve městě Rechnitz na rakousko-maďarské hranici. Margit, která byla dcerou a dědičkou evropského barona a magnáta Heinricha Thyssena, popíjela a tančila s přáteli celou noc.

Když byla zábava v plném proudu, dvanáct hostů nasedlo do nákladních automobilů a vydalo se k nedalekému poli, kde pobývalo 180 židovských otroků, kteří zde pracovali na stavbě opevnění. Všichni byli donuceni vykopat velkou jámu, svléknout se a kleknout si. Pak se hosté zvrhlého večírku postupně vystřídali a všech 180 Židů na místě zastřelili. Když dílo dokonali, vrátili se zpět na oslavu. Strůjcem neuvěřitelného zvěrstva, které málem zůstalo navždy utajeno, byl Margitin milenec Hans Joachim Oldenberg. Na večírku však byl i její manžel, hrabě Ivan Betthyány, který byl zároveň bratrem dědečka švýcarského novináře.

To bylo poprvé, co o incidentu Sacha Betthyány slyšel. Temná historie jeho rodiny ho šokovala. „Dejme stranou, že to byla moje teta. Je to neuvěřitelný, brutální příběh této noci. Vím, že existují stovky a tisíce dalších příběhů z války – nechci je porovnávat, ale když čtete, co se tu noc stalo, je to prostě neuvěřitelné,“ prohlásil podle serveru Haaretz minulý týden na jeruzalémském knižním veletrhu Betthyány.

„Byl jsem šokován a překvapen, že jsem o tom nikdy neslyšel. Studoval jsem historii a věděl jsem víc než obyčejný člověk, nikdy jsem ale o tomhle masakru, o Rechnitz ani o jakémkoliv příběhu o spojení mé rodiny s holokaustem neslyšel,“ vzpomíná švýcarský novinář s aristokratickými kořeny. „Tato oblast mezi Budapeští a Vídní je místo, odkud pochází moje rodina a kde vlastnila pozemky a hrady,“ dodává.

Jediné, na co tehdy myslel, bylo, že si musí promluvit otcem. Ten potvrdil, že o Rechnitz slyšel. „Pak jsem se ho zeptal: ‚A víš o masakru?‘ A on řekl: ‚Jo, jo. Věděl jsem o tom. Slyšel jsem o tom, samozřejmě, nejsem hloupý‘,“ říká Betthyány. Jeho otec slyšel o večírku, nikdy ho ale nenapadlo spojovat Margitinu oslavu se spácháním masakru Židů na hranicích. Všichni prý věděli, že se Margit přátelí s nacisty, nikdo si ale nechtěl klást nepříjemné otázky.

Sacha Betthyány měl ale otázek dost a nechtěl, aby zůstaly bez odpovědí. Začal proto pátrat. O předcích věděl jen málo. Jako syn přistěhovalců vyrostl ve Švýcarsku, neměl ale tušení, že existují ulice, hrady, parky nebo dokonce čokoládový dort nesoucí jméno rodiny. Nevěděl ani o desítkách lidí z rodu Betthyányů, kteří pořádali pravidelná setkání v Rakousku nebo Maďarsku.

Začal proto prohledávat archivy a ptát se na historii rodiny vzdálených příbuzných, se kterými se předtím nesetkal. Příbuzenstvo ale nebylo nadšené, že se šťourá v rádoby zapomenuté historii. Čím hlouběji se dostával, tím byly reakce horší. Napětí vyústilo v anonymní telefonáty.

„Volali mi jako v mafiánském filmu – bez jakýchkoliv vtipů mi anonymní volající řekl: ‚Nezáleží na tom, jak se jmenuješ, říkám ti, abys přestal,“ vypráví. „Nehraj si se jménem naší rodiny. Nemáš tušení, co se může stát,“ zněly další výhružky. Sacha Betthyány se nechtěl vzdát. Hledání obětoval veškerý volný čas a třikrát navštívil Rechnitz. Po deseti letech ohromného úsilí vydal knihu „Zločin v rodině“, která vypráví o tragédii 180 Židů ale také o dalších příbězích jeho tajuplné rodiny. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek