Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Týrání i lékařské pokusy. Mrazivá svědectví z východoněmeckých polepšoven pro nepohodlné ženy

Týrání i lékařské pokusy. Mrazivá svědectví z východoněmeckých polepšoven pro nepohodlné ženy

Ponížení, beznaděj a neuvěřitelná bolest. Podobné pocity zažívaly za minulého režimu ženy, které byly vězněné ve východoněmeckých léčebnách pro pacienty s pohlavními chorobami. O to bolestivější je zjištění, že jen třetina z nich byla skutečně nemocná. Ostatní pacientky sem komunistická diktatura země údajně odklidila proto, že se nechovaly tak, jak společnost očekávala. Místní lékaři jim ale neměli v plánu pomoci. Ženy se dočkaly jen psychické a fyzické tyranie kombinované s nebezpečnými farmakologickými testy. Po mnoha letech začaly na povrch vyplouvat první příběhy.

16letou Elke Bauerovou v roce 1968 znásilnil v lese poblíž domu ruský voják. Dívka posléze musela nechat školy a najít si práci, aby sebe i svého novorozeného syna uživila. Přestože se snažila vymoct výživné, nepovedlo se jí to. O znásilňujícím ruském vojákovi nechtěla komunistická garnitura slyšet.

Jednoho dne si pro ni do práce přijela policie, která ji zavezla na polikliniku. Jakmile Elke přijela a uviděla na oknech mříže, možná jí došlo, že něco není v pořádku. Hned, jak se za ní zavřely dveře, přikázala jí sestra, aby se svlékla, a tupou žiletkou ji vyholila. Právě se dostala na uzavřené oddělení pro pacienty s pohlavně přenosnými chorobami. Většina zdejších žen ale byla zdravá. Alespoň dokud na oddělení nevstoupila.

Pacientky se denně v šest hodin ráno musely účastnit zdravotních testů. Sestra jim do vaginy strkala diagnostické nástroje a Elke vzpomíná, jak ženy při vyšetření křičely bolestí a některé dokonce i krvácely. „Neřvěte tak. Vždyť nejste žádné panny,“ okřikoval prý je místní primář Gerd Münx.

Podle svědectví žen, které zachytil web The Daily Beast, jim někdy doktor také vpichoval neznámé látky, po kterých měly zimnici a křeče. Údajně také musely testovat různé pilulky i masti, které jim způsobovaly úporné vyrážky. A podobná příkoří se neděla jen v nemocnici v Halle, kde skončila Elke, ale i v dalších podobných státních zařízeních. V roce 1968 komunisté takto donutili k léčení asi 3 000 pacientek. Jen třetina z nich ale byla opravdu nemocná.

V podobném zařízení skončila například i 15letá Martina Blankenfeldová, kterou od dětství zneužíval její nevlastní otec. Matka i babička o tom prý věděly. Martina se proto rozhodla spáchat sebevraždu. Spolykala pilulky, ale její kamarádi ji našli včas. Z nemocnice ji pak deportovali na oddělení pro nemocné pohlavními chorobami ve východním Berlíně. Jeden ze sousedů totiž vypověděl, že Martina se stýká s divnými „živly“, což byli její spolužáci, kteří poslouchali na kazeťáku AC/DC.

„Každý den do mě strkali něco, co vypadalo jako kopečkovač na zmrzlinu, aby odebrali vzorky. Bylo to nepředstavitelně bolestivé,“ vzpomíná Martina. Pacientky měly dokonce vyholené hlavy. Kromě toho musely také pracovat. Uklízet nemocnici, ale i vykládat uhlí.

Podle vzpomínek pamětníků a kolegů byl doktor Münx tvrdý, sadistický a hladový po moci. Přestože řada lidí věděla, co pacientkám dělá, nepromluvili. Zřejmě i ze strachu, protože lékař byl aktivním členem komunistické strany. Některé hospitalizované prý nutil například sedět celou noc na židli v osvětlené chodbě. Aby zabránil vytváření nebezpečných spojenectví a partnerství, nutil ženy, aby si vzájemně holily hlavy.

Obě ženy, které mají v článku změněná jména a které po letech prolomily hráz mlčení, se z bolestivých vzpomínek nevymanily a stále navštěvují psychologa. Mnoho let o podivných praktikách nemluvily. Při opuštění zařízení musely totiž podepisovat slib mlčenlivosti a tušily, že podobná svědectví by jim stejně málokdo uvěřil.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek