Utajená ekologická katastrofa: Jak komunisté zničili životní prostředí

Post Bellum

Kritika československého socialistického režimu se většinou soustředí na zločiny státní bezpečnosti nebo justice či otázky nesvobody. Málokdo - nebo to je už hodně dávno - se ale při reflexi naší normalizační minulosti věnoval i zdánlivě okrajovějším tématům jako je třeba devastace životního prostředí a ekologie. Tvůrci cyklu televizních Příběhů 20. století si na to prostor našli. Tak důležité téma nelze opomíjet, následky tehdejšího šíleného počínání totiž neseme dodnes. 

„To životní prostředí bylo v totálně katastrofálním stavu,…byli jsme v té době nejhorší v Evropě,“ říká Bedřich Moldan, který byl v letech 1990-91 ministrem životního prostředí. A upozorňuje na tehdejší nedýchatelné ovzduší, kterým trpěla hlavně města jako Most, Chomutov, Teplice, Ústí nad Labem. Statistické hodnoty zdravotního stavu obyvatel se samozřejmě nikde nemohly objevit.

Ničení krajiny v Československu začalo souběžně s kolektivizací, vlastně už v padesátých letech. Vedení země bylo v zajetí toho, že čím víc průmyslu a těžby, tím na tom ta republika bude líp. „Venkov komunisti úplně zničili, nejen, že vyhnali elity, ale zničili zemědělskou krajinu a její přirozený život…a to nevratně,“ popisuje Moldan.

V dokumentu vystupují také Martin Říha, architekt a ekolog, na začátku 90. let náměstek ministra životního prostředí nebo ekoložka Jarmila Johnová, předsedkyně spolku Pražské matky. Ta v roce 1988 v petici tehdejším úřadům požadovala odtajnění informací o životním prostředí. Přes tuto iniciativu se seznámila s disidentkami a založily zmíněný spolek. Johnová vzpomíná na tehdejší červené či jinak barevné a smradlavé potoky u textilek, na havárie v chemičkách. „Hlavně ty informace o tom, jak prostředí vypadá, nebyly. Byly zakázané. Ale kdo nebyl úplně slepý, musel si toho všimnout.“ Těžko říci. Většina si možná všimnout nechtěla.

sinfin.digital