Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Utajená ekologická katastrofa: Jak komunisté zničili životní prostředí

1080p720p360p

Kritika československého socialistického režimu se většinou soustředí na zločiny státní bezpečnosti nebo justice či otázky nesvobody. Málokdo - nebo to je už hodně dávno - se ale při reflexi naší normalizační minulosti věnoval i zdánlivě okrajovějším tématům jako je třeba devastace životního prostředí a ekologie. Tvůrci cyklu televizních Příběhů 20. století si na to prostor našli. Tak důležité téma nelze opomíjet, následky tehdejšího šíleného počínání totiž neseme dodnes. 

„To životní prostředí bylo v totálně katastrofálním stavu,…byli jsme v té době nejhorší v Evropě,“ říká Bedřich Moldan, který byl v letech 1990-91 ministrem životního prostředí. A upozorňuje na tehdejší nedýchatelné ovzduší, kterým trpěla hlavně města jako Most, Chomutov, Teplice, Ústí nad Labem. Statistické hodnoty zdravotního stavu obyvatel se samozřejmě nikde nemohly objevit.

Ničení krajiny v Československu začalo souběžně s kolektivizací, vlastně už v padesátých letech. Vedení země bylo v zajetí toho, že čím víc průmyslu a těžby, tím na tom ta republika bude líp. „Venkov komunisti úplně zničili, nejen, že vyhnali elity, ale zničili zemědělskou krajinu a její přirozený život…a to nevratně,“ popisuje Moldan.

V dokumentu vystupují také Martin Říha, architekt a ekolog, na začátku 90. let náměstek ministra životního prostředí nebo ekoložka Jarmila Johnová, předsedkyně spolku Pražské matky. Ta v roce 1988 v petici tehdejším úřadům požadovala odtajnění informací o životním prostředí. Přes tuto iniciativu se seznámila s disidentkami a založily zmíněný spolek. Johnová vzpomíná na tehdejší červené či jinak barevné a smradlavé potoky u textilek, na havárie v chemičkách. „Hlavně ty informace o tom, jak prostředí vypadá, nebyly. Byly zakázané. Ale kdo nebyl úplně slepý, musel si toho všimnout.“ Těžko říci. Většina si možná všimnout nechtěla.

Pro Paměť národa vyprávěli i Milan Černoch, odborník na odsiřování elektráren a Jaroslav Knapko, který vyrostl v Mostě. Ve filmu vzpomíná, že maminka pracovala v roce 1979 v místní chemičce, na benzínovém tankovišti. Vrátila se ze šatny pro přiotrávenou kamarádku, chtěla ji vytáhnout a sama se udusila.

Na začátku 70. let bylo několik pokusů něco s ekologickou situací v Československu dělat, vznikla např. Ekologická společnost, pořádali se různé semináře, atd. Bedřich Moldan s kolegy založil v roce 1978 ekologickou sekci při Akademii věd. Státní aparát se ale soustředil hlavně na utajování informací. A ekologické aktivity neměly naději na úspěch, podstatné bylo, že nahoru šla výroba.

Prakticky ve všech oblastech životního prostředí byla ale situace i v 80 letech katastrofální. V Teplicích bylo v roce 1989 několik demonstrací kvůli životnímu prostředí, což byl jakýsi „předvoj“ sametové revoluce. „Koncentrace škodlivin v ovzduší už dosáhly takových hodnot, že i lidé, kteří nás brali jako kverulanty, seznali, že je třeba vyjít do ulic a dát to najevo panstvu. A nebyly to stovky, ale tisíce lidí,“ vzpomíná Martin Říha.

Bezprostředně po pádu komunismu patřila záchrana životního prostředí mezi priority vlád, především za vlády ministrů životního prostředí Bedřicha Moldana a Ivana Dejmala. Ale o zhruba 25 let později už je situace jiná. Martin Říha to shrnuje: „Za vlády Václava Klause nastal račí pohyb zpět.“

TV Příběhy 20. století, díl 16. – Na pokraji katastrofy (režie: Petr Hátle).

Dokumenty, které vycházejí z nahrávek pro sbírku Paměť národa, vysílala ČT od září do prosince každou neděli kolem 18.15 hod. večer. Všechny už odvysílané díly najdete v iVysílání České televize.

 

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek