Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Velký archeologický podraz. Heinrich Schliemann Tróju neobjevil, úspěch si přivlastnil

720p480p360p240p

Na sklonku devatenáctého století spatřila opět světlo světa bájná Trója. Dlouho se mělo za to, že město, které podle Homérova eposu Ilias zničila válka o unesenou krásnou manželku spartského krále Helenu, objevil dobrodruh a amatérský archeolog Heinrich Schliemann. Němec se ale pouze chlubil cizím peřím, skutečného objevitele zamlčel.

Ten příběh slyšel kdysi ve škole každý. Heinrich Schliemann, bohatý muž se zájmem o archeologii, zjistil díky pozornému studiu Homérova eposu Ilias, kde se pravděpodobně nacházela starověká Trója. Město bylo do té doby považované za pouhý básníkův výmysl, a tak se amatérský archeolog setkával zkraje s posměchem.

Smích ale všechny přešel, když začal Schliemann na určeném místě kopat, a skutečně pozůstatky starověkého města nalezl. Přitom objevil poklad krále Priama i překrásný zdobený diadém Krásné Heleny Trojské, kterým korunoval svoji mladičkou manželku Sophii.

Krásný příběh o nadšenci se silnou vůlí bohužel není pravdivý. Heinrich Schliemann byl dozajista v mnohých ohledech obdivuhodný muž. Mluvil patnácti jazyky a měl hluboký zájem o klasickou literaturu. Už v mládí ovšem prokázal, že mu nedělá potíže řídit se heslem: „Účel světí prostředky.“ Své jmění, které dával v pokročilejším věku tak rád najevo, totiž nabyl z prodeje zbraní za Krymské války.

Schliemannovi nelze upřít zájem o Homérovy eposy, Tróju skutečně nalézt chtěl. K průzkumu si ale vybral špatné místo. Stejně jako drtivá většina jeho současníků se totiž domníval, že se ruiny nachází v místě zvaném Bunarbashi na pobřeží Řecka.

Starověcí spisovatelé a malá část učenců se naopak domnívala, že Trója leží v Turecku ukrytá pod nánosy hlíny na pahorku Hisarlik. Mezi nimi byl také britský úředník a amatérský archeolog Frank Calvert, který se rozhodl tam začít kopat. Schliemann při své cestě do Turecka Hisarlik rovněž navštívil, místo jej ale nepřesvědčilo, a tak z něj bez povšimnutí zase odjel.

Nakonec to byly to právě Schliemannovy peníze, které jej přivedly k rozvalinám Tróji. Calvertovi totiž Britské muzeum odmítlo jeho bádání financovat. Když pátral po tom, kde vzít peníze na další práce na vykopávkách, padl mu do oka německý boháč.

Frank Calvert nakonec Heinricha Schliemanna k finanční podpoře svého výzkumu přesvědčil, když mu popsal nálezy, které na místě uskutečnil, a Němec se později k pracím na vykopávkách připojil. Ani tady si ovšem nevedl právě zářně.

Schliemann usoudil, že homérská Trója musí být nejspodnější z mnoha vrstev, na které při výkopových pracích tým narazil. K výše položeným vrstvám se tak choval bez zvláštní opatrnosti, až skutečně narazil na rozvaliny starého města. K jeho smůle se však ukázalo, že se jedná o osídlení, které je nejméně o tisíc let starší než homérská Trója a ta tak musí ležet v některé z vyšších vrstev.

Rozpory panují i ohledně zlatého diadému Heleny Trojské, který poté, co jej objevil, nasadil Schliemann své manželce Sophii. Řada expertů nález zpochybnila a tvrdila, že si korunu nechal německý boháč vyrobit na zakázku v athénském zlatnictví. Podrobný průzkum šperku nebyl odborníkům nikdy umožněn, takže nelze říct, která strana sporu má pravdu.

Jisté je jedno. Heinrich Schliemann po objevení Tróje napsal několik knih o legendárním městě, v žádné z nich se ale o Calvertovi ani slůvkem nezmínil a za objevitele označil sám sebe. Sobě a Sophii vystavěl nákladné sídlo v Athénách a do konce života se nechal oslavovat jako archeolog, který učinil epochální objev.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek