Aby zajistil křídlo svých vojsk bojujících v severní Africe, britský generál Archibald Wavell zahájil 8. června 1941 tažení mající za cíl okupaci Francouzského mandátu Sýrie a Libanonu, ovládaného kolaborantským vichistickým režimem (operace „Exporter“). Francouzská posádka zde podléhala vysokému komisaři Henrimu Dentzovi a generálu Andrému de Verdilhakovi a čítala 38 000 mužů (převážně Arabů) v 33 pěších praporech.
Její výzbroj tvořilo 120 děl, 90 tanků, stejný počet letounů, dva torpédoborce a tři ponorky. Útočící spojenecké síly pod velením generálmajora Wilfrida Lewise Lloyda měly zpočátku jen 20 000 vojáků australské 7. pěší divize, 5. indické brigády, částí 1. jezdecké divize a šest pěších praporů, tankové roty a dělostřeleckého praporu Svobodných Francouzů, věrných generálu Charlesi de Gaullovi, jimž velel plukovník Georges Catroux. Tyto síly ze vzduchu podporovalo 70 letounů a z moře dva křižníky a deset torpédoborců. Později je doplnily posily v podobě dvou brigád 6. pěší divize a 2. brigády 10. indické divize z Iráku.
Francouzi neměli Brity v lásce
Britské kolony postupovaly podél středomořského pobřeží a jednotky z Iráku vpadly do Sýrie. Vichističtí Francouzi kladli na několika místech tak tvrdý odpor, že jejich protivníci museli na řece Lítání nasadit elitní commando č. 11, které zaplatilo čtvrtinovými ztrátami – ze 480 nasazených mužů 120 padlo nebo utrpělo zranění –, aby prorazili francouzské obranné linie před hlavním městem Damaškem, jenž padl 21. června. Veškerý francouzský odpor však skončil teprve 12. července.