Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Ženy po našem výprasku nemohly chodit. Udělala bych to zase,“ říká bývalá členka Islámského státu

„Ženy po našem výprasku nemohly chodit. Udělala bych to zase,“ říká bývalá členka Islámského státu

Krutost členů Islámského státu není jen výsadou mužů, v mnohých případech jsou totiž pachatelkami brutálního násilí i zfanatizované ženy. Příběh jedné z nich přinesl americký server Daily Beast. Mladá Syřanka z chudých poměrů se k Islámskému státu dostala krátce po dovršení plnoletosti, na násilí si ale bez problémů zvykla. Jako členka morální policie byla zodpovědná za vhodné oblečení žen, pokud se dopustily přestupku, čekal je tvrdý trest. „Takovou ženu jsme zmlátili tak moc, že když přišel její manžel, nebyla schopná ani chodit,“ říká Syřanka v otevřeném rozhovoru. Svých činů nelituje. Pokud „by dostala příležitost“, udělala by to prý znovu.

„Jsem z Rakky,“ říká v rozhovoru zprostředkovaném přes webkameru Umm Rašídová s uplakaným dítětem starým jen několik měsíců v náručí. Jednadvacetiletá Syřanka neměla v dětství příliš štěstí. Narodila se do chudé, farmářské rodiny, o kterou se kvůli otcovu postižení musela starat matka. Umm vždy chtěla být lékařkou, její sen však překazila válka.

Poté, co byl zabit její první manžel, o život přišla i její matka a otec. Oba zemřeli během bitvy o město Rakka v roce 2014, její sestra přišla o ruku. Ummě bylo pouhých 18 a zůstala se zraněnou sestrou sama. „Trpěly jsme a nic jsme neměly,“ vzpomíná Umm. V nejhorším jim pomáhala jejich sousedka Umm Al-Katábová, která jim často přinesla alespoň něco k jídlu.

Právě vlídná sousedka přivedla mladou Umm k řadám Islámského státu. Konkrétně k brigádě al-Chansá, která vznikla v roce 2014 jako ženská odnož morální policie Islámského státu, často označované také jako hisbah. Úkolem al-Chansá bylo hlídat a trestat ženy, pokud jejich oblečení neodpovídalo radikálním normám Islámského státu, byly neposlušné vůči svým mužům nebo se dopustily jiných morálních prohřešků.

„Jednoho dne přišla a řekla: ‚Proč se neprovdáš za emíra IS? Můžu to zařídit‘,“ říká Umm v rozhovoru, který poskytla americkému Mezinárodnímu centru pro studium násilného extremismu (ICSVE). S nabídkou souhlasila. Byt, kde žily se sestrou, byl totiž až na jeden pokoj kompletně zdemolovaný. Jejím nastávajícím se stal saúdský emír Abdaláh al-Džazvárí. „Byl to opravdu milý muž, byl jako gentleman a choval se ke mně tak hezky. Dovolil také, aby s námi žila moje sestra,“ říká Umm a dodává, že s ním byla skutečně šťastná.

„Po dvou měsících se mě zeptal, proč se nepřidám k al-Chansá. Bylo mu 40 let, moc jsem toho o něm ale nevěděla. Nikdy jsme o sobě příliš nemluvili. Věděla jsem, že je to můj manžel, a to je všechno,“ říká Umm. Její manžel byl po sousedce druhým člověkem, který se jí snažil do brigády Islámského státu zlákat. Umm o tom proto začala přemýšlet. Tragédii, při které zemřeli její rodiče, připisovala leteckým útokům vedeným Spojenými státy. Výzvu stát se členkou al-Chansá proto nakonec přijala.

„Protože byl můj manžel emír, neposlali mě do výcvikového tábora,“ říká Umm o skupině al-Chansá, která často zveřejňuje obrázky zahalených žen se zbraní v ruce. Ženy vyzbrojené kalašnikovem pak mají nad obyvatelstvem v područí Islámského státu obrovskou moc – mohou je pokutovat, trestat a zatknout za jakýkoliv morální prohřešek. „V al-Chansá bylo hodně dívek ve věku 14 a 15 let,“ pokračuje mladá Syřanka.

Umm většinou pracovala s dalšími šesti ženami, které jezdily v dodávce a kontrolovaly kolemjdoucí na trhu. „Například jsme kontrolovaly abáju – jestli není příliš těsná nebo průhledná,“ říká Umm o tradičním ženském oděvu, který zahaluje ženu od hlavy až k patě. Pokud abája nevyhovovala přísným kritériím Islámského státu, čekal ženy krutý trest.

„Pokud zde byla například žena s barevnou abájou, ženu i jejího manžela jsme zatkly a vzaly do hisbah vězení,“ popisuje Umm s tím, že byly věznice rozdělené na mužskou a dámskou část. „Ženu jsme svlékly, dokud nebyla jen ve spodním prádle. Pak jsme ji zbily bičem,“ popisuje hrůzné praktiky morální policie. „Takovou ženu jsme zbily tak moc, že když přišel její manžel, nebyla schopná ani chodit,“ říká Umm. Ženy pak podle jejích slov z vězení odcházely s vědomím, že už nic podobného nikdy neudělají.

„Její manžel musel zaplatit pokutu, pořídit vhodnou abáju a podepsat papíry, že bude v budoucnu pravidla striktně dodržovat,“ říká Umm. „Pokud to žena udělala znovu, vzaly jsme jejího manžela a postavily ho na fotbalové hřiště, které spojenecké síly často bombardovaly,“ popisuje Umm nemilosrdné tresty. Odpovědí na otázku, zda se kvůli mučení a zabíjení cítí špatně, Umm lidem z ICSVE vyrazila dech.

„Ne! Posílilo mě to! Kdybych dostala tu příležitost, udělala bych to znovu. Utekla jsem, protože mám malé dítě. Až vyroste, chci se vrátit.“

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek