Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Židé hoří.“ Na veřejnost se dostaly mrazivé nahrávky písní z dob holocaustu

„Židé hoří.“ Na veřejnost se dostaly mrazivé nahrávky písní z dob holocaustu

Písně plné vzdoru a víry v lepší zítřky pomáhaly Židům překonávat těžké životní podmínky, kterým byli vystaveni v nacistických lágrech. Řadě z přeživších holocaustu se nápěvky vryly natolik pod kůži, že jim na mysli automaticky vytanuly jako první, když je v roce 1946 psycholog David Boder požádal, aby mu něco zazpívali. Nahrávky dlouhých sedmdesát let ležely nepoznané v archivech, nyní si je může poslechnout kdokoliv. 

Krátce po skončení druhé světové války se americký psycholog lotyšského původu David Boder vydal do Evropy, aby natočil rozhovory s přeživšími holocaustu. Odborník na lidskou duši se specializoval na léčbu traumatu a chtěl pochopit, co se odehrává v myslích těch, kteří si prošli nacistickým martyriem.

Protože jeho respondenti zažili velké hrůzy, kterými si v rozhovoru s ním znovu procházeli, snažil se je Boder před začátkem sezení alespoň trochu uvolnit. Často je nechával zpívat a nebylo výjimečné, že si vyslechl písničky, které Židům pomáhali v těžkých časech za ostnatými dráty.

Ač nahrávky pochází z roku 1946, doposud zůstávaly světu utajeny. Psycholog sám je nijak během svého života nešířil a posléze jejich přehrání limitovala technika. Odborníci na univerzitě v Ohiu, kteří v druhé polovině šedesátých let dostali část psychologovy pozůstalosti, měli už příliš moderní zařízení, aby cívky dokázali rozchodit.   

Na nahrávky padal v archivu více než třicet let prach. Na přelomu tisíciletí se ale nový šéf institutu rozhodl, že je škoda nechat tak cenný materiál ležet ladem a začal se svými spolupracovníky hledat způsob, jak nahrávky rozchodit. Před třemi lety na zastaralou techniku konečně vyzráli.

V cívkách, které už prozkoumali, ke svému nezměrnému překvapení objevili vedle záznamů rozhovorů také dvě písničky, které Boderovi zazpívala jedna z židovských respondentek v uprchlickém táboře ve francouzském Henonville. „Běhá z toho mráz po zádech,“ uvedl pro Newsweek mediální specialista Jon Endres, který si nahrávku pustil jako první.

Odborníci následně vypátrali, že zpěvačkou byla Guta Franková – polská Židovka, která s rodinou po čtyři roky prchala před nacisty z jednoho ghetta do druhého. Rodiče a většinu jejích sourozenců nacisté zabili, Guta se sestrou nakonec skončily v pracovním táboře u polského města Czestochowa, kde se dožily konce války.

Jedna z písniček, kterou Franková zpívala, se jmenuje „Naše město hoří“. Jedná se o všeobecně známý nápěvek, který často zaznívá na různých vzpomínkových slavnostech holocaustu. Byla napsána krátce před vypuknutím druhé světové války a pojednává o lhostejnosti lidí, kteří přihlížejí, jak hoří město a neudělají nic, aby pomohli.  

Franková si ale nápěvek poupravila a místo „město hoří“ zpívala „Židé hoří“. Na jedné z nahrávek Boderovi záměnu slov odůvodnila tím, že skladatelova dcera se touto verzí snažila vybudit Židy z krakowského ghetta k povstání proti Němcům. Pro Frankovou to byl zřejmě natolik silný zážitek, že jí nápěvek vytanul na mysli jako první, když jí Boder po válce vyzval, aby mu zazpívala.

I druhá písnička odkazuje na prožité utrpení. Franková psychologovi zazpívala oficiální nápěvek pracovního tábora, kde byla během války držena. Vůdci tábora vězně pobízeli, aby ho zpívali na cestě do práce a Frankové se vryl natolik pod kůži, že předčila všechny další písničky, které znala. Text písně byl znám dlouho, ale melodii do té doby nikdo neslyšel.

Obě písničky si můžete poslechnout ZDE

Nedá se vyloučit, že na nahrávkách objeví odborníci další unikátní nápěvky. Všechny cívky ještě nestačili projít, vlastní také jen část z Boderovy práce. 

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek