Čtvrtým dílem pokračuje na INFO.CZ seriál historika Radka Schovánka věnovaný neúspěšným operacím komunistické StB. Radek Schovánek v něm popisuje debakl nelegální části rozvědky, která kvůli bezprecedentnímu amatérismu přišla mimo jiné i o dva nesmírně cenné agenty, kteří si drželi solidní postavení na západoněmecké politické scéně.
Rozvědka v komunistickém Československu stála na špičce pomyslné pyramidy represivního sytému. Mohla využívat všechny informace získané ostatními složkami bezpečnostního i stranického aparátu. Nejníže se nacházela Veřejná bezpečnost, tedy uniformovaná složka ministerstva vnitra, která často zasahovala ve spolupráci nebo na základě požadavků Státní bezpečnosti. Nad ní se v přístupu k informacím pohybovala kriminální policie, která měla k dispozici všechny materiály vypracované uniformovanou složkou, o stupeň výš stála kontrarozvědná část Státní bezpečnosti. Mamutí aparát s tisíci tajnými spolupracovníky včetně tzv. aktivů, což byla v podstatě udavačská síť tvořená členy KSČ v jednotlivých provozech.
Na samém vrcholu působila rozvědka StB, tedy 1. správa Sboru národní bezpečnosti. Mohla využívat veškerý zpravodajský a potlačovací aparát v zemi, měla neomezený přístup do všech archivů a jejím hlavním úkolem byla špionáž v demokratických zemích světa. Její nejutajovanější součástí byla nelegální rozvědka, tedy jakási „rozvědka v rozvědce“. Ta měla oddělené evidence, přísně dbala na konspiraci a její příslušníci se připravovali na působení v zahraničí pod falešnou identitou.
Na rozdíl od běžných příslušníků zpravodajské služby, kteří měli diplomatické krytí, případně zastupovali nějakou organizaci, nelegálové již vstupem do zahraničí porušovali zákony země, kde působili, neboť o sobě uvedli nepravdivé informace, na základě kterých jim bylo umožněno v zemi působit. Význam nelegálů výrazně stoupá, pokud jsou přerušeny nebo omezeny diplomatické kontakty a rozvědka nemůže využívat residentur na svých vyslanectvích. Jejich výraznou aktivaci v současné době zcela jistě provádí ruská rozvědka, protože většina jejích důstojníků byla v rámci několika vln vyhošťování diplomatů odeslána do Ruska.
S nástupem ministra vnitra Rudolfa Baráka a expanzivním růstem rozvědky se logicky rozšiřovala i její nelegální část, kterou tvořil 12. odbor. Příprava nelegála trvá několik let, během kterých se učí cizí jazyky, základy konspirace, šifrování, příjem radiotelegrafických depeší, psaní tajnopisu, výrobu karbonů pro tajnopis a další dovednosti, které nelegální špion musí ovládat.
