Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Aliance Babiše, Okamury a komunistů. Hlasovací nebo koaliční většina? Komentář Vratislava Dostála

Aliance Babiše, Okamury a komunistů. Hlasovací nebo koaliční většina? Komentář Vratislava Dostála

Na půdě Poslanecké sněmovny vzniká aliance složená z hnutí ANO, Okamurovy SPD a komunistů. Pro takto silné tvrzení hovoří výsledky všech hlasování nové sněmovny. Platí navzdory rétorickým figurám komunistů i Okamury, kteří důsledně trvají na tom, že se nechystají podpořit vznikající menšinový kabinet Andreje Babiše. Jejich výroky jsou spíše zastíracím manévrem před faktem, že se tu postupně formuje nová mocenská konstelace. Jejím produktem je zatím zvolení Stanislava Grospiče z KSČM do čela Mandátového a imunitního výboru a Radka Vondráčka z ANO do čela dolní komory.

Další efekt nové většiny v dolní komoře se projeví v pátek, kdy se do vedení sněmovny nejspíš dostanou kromě Petra Fialy z ODS, Vojtěcha Pikala z Pirátů a Jana Hamáčka z ČSSD, také předseda komunistů Vojtěch Filip a předseda SPD Tomio Okamura. Nic na tom nemění fakt, že zatímco Vondráčka ve středu kromě zmíněných třech stran podpořili při volbě předsedy sněmovny také Piráti, kteří již avizovali, že ruku pro předsedy KSČM a SPD v pátek nezvednou.

Aliance Babiše, Filipa a Okamury si totiž vystačí pohodlně sama: v dolní komoře disponuje pohodlnou většinou 115 hlasů. A ve sněmovně zatím není síly, která by jejich dominanci prolomila. Babiš to ví a nehodlá ustupovat. Ani náznakem zatím třeba nepřipouští, že by vyšel vstříc lidovcům a sociálním demokratům, kteří nevylučují svou účast ve vládě s hnutím ANO, avšak bez trestně stíhaného Babiše. A řekněme si na rovinu, že se vznikající mocenskou alianci ostatním stranám nemusí podařit prolomit po celé následující čtyřleté volební období.

Aktuální dění tak potvrzuje naší základní předvolební tezi: o interpretaci voleb rozhodne součet hlasů pro protestní, populistické či – jakkoli jde o problematické označení – antisystémové formace. Ostatně právě jejich aliance byla první variantou v našich povolebních scénářích. Pokud nepůjde o jednorázové spojenectví, znamená to, že se těžiště české politiky po letošních volbách vychyluje mimo její dosavadní trajektorii, mocí budou napříště disponovat formace, které svůj úspěch založily na protestním a antiestablishmentovém apelu.

Z opačné perspektivy nazřeno to ale můžeme formulovat takto: tradiční demokratické formace dotlačily svým zásadovým postupem vítěze voleb k tomu, aby se opřel o hlasy extrémů, tedy nalevo komunistů, napravo SPD. A faktem také je, že nejde o scénář, který předseda hnutí ANO preferuje. Ve středu to při jednání sněmovny potvrdil. „Pane předsedo Fialo, já vás znovu vyzývám, pojďte s námi jednat o vládě. Máme 103, tak pojďte,“ vzkázal Andrej Babiš mimo jiné předsedovi ODS.

Nic podobného se ale zatím nechystá. Vítěz voleb tak bude muset vymyslet způsob, jak přesvědčit komunisty a Okamuru k tomu, aby jeho vládu podpořili, případně na ní při druhém pokusu aktivně participovali. Jasno je v tomto ohledu o KSČM, která již zveřejnila sedm podmínek, za jejichž splnění si umí představit, že tak učiní. Okamura sice v kuloárech dolní komory něco podobného vylučuje, avšak pokud se ho novináři zeptají, zda by o tom uvažoval v případě, že Babiš do vládního programu zapracuje priority SPD, reaguje přece jen smířlivěji. Dokonce v novinářském atriu dnes hovořil o tom, kterak by si uměl představit, že SPD dostane ministerstvo zahraničí, kultury a školství.

Tak daleko ještě ale zdaleka nejsme, a určitě nemíníme strašit nejen naše zahraniční partnery v rozličných evropských nebo aliančních strukturách, ale ani kantory, natož kulturní obec. Ostatně o tom, zda je nová hlasovací většina chvilkovým jevem, jak v rozhovoru pro INFO.CZ naznačuje Jiří Dolejš z KSČM, anebo bude mít skutečně dlouhodobý, a tudíž koaliční charakter, rozhodne nejen hlasování o důvěře menšinové vládě hnutí ANO, ale také o vydání Andreje Babiše k policejnímu stíhání kvůli kauze Čapího hnízda.

Teprve po těchto dvou hlasováních budeme moct s jistotou mluvit o dynamice nebo trendu, kterým se završí polistopadová epocha. Česká politika by se tak ocitla na trajektorii, jejíž součástí budou nejspíš kvalitativní systémové změny. Znamenalo by to, že se zpětně nebude nástup hnutí ANO k moci označovat za její standardní alternaci.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek