Babiš může zůstat v klidu a dál snít, pravice se stále víc tříští. Komentář Vratislava Dostála

Definitivní rozpad jen před několika měsíci halasně ohlašované dvoukoalice lidovců a Starostů bude mít několik důsledků pro předvolební aranžmá i povolební konstelaci. Pokud se aspoň na chvíli jevila situace tak, že se tu rodí síla, která má do budoucna – a tím nemyslíme pouze letošní volby – potenciál integrovat rozličné říčky a proudy na pravém břehu české politiky, můžeme konstatovat, že prozatím zůstává vše při starém. Andrej Babiš může zůstat klidný: pokud totiž platí, že jej bude zleva jen těžko ohrožovat vládnutím znavená ČSSD, lze totéž s klidem konstatovat také o roztříštěné a tudíž slabé pravici. ODS, TOP 09 a lidovci budou v příštím volebním období disponovat maximálně čtvrtinou hlasů.

Důležité je v tomto ohledu mluvit o systémových limitech případné rehabilitace občanské a liberální pravice. A to nejméně ve třech ohledech. Expanze jakéhokoli projektu, který by mohl pravici – a totéž platí vlastně také o tradiční levici – vrátit tam, kde byla třeba před deseti lety, je závislá na několika předpokladech. Tím prvním je rehabilitace politiky v očích veřejnosti jako takové: už jsme zde psali, že Babiš těží především ze všeobecného znechucení většiny lidí politikou, jeho přitažlivost i paradox spočívají v tom, že svým jednáním mimo úzce vymezené kulisy politického terénu stále umě demonstruje, kterak nemá a nechce mít s politikou nic společného. Nic na tom nemění přesný postřeh sociologa Jiřího Přibáně, který v rozhovoru pro Salón Práva před několika týdny řekl, že nástup populistických hnutí není zapříčiněn krizí politické třídy nebo elity, nýbrž tím, že u nás neměly čas tyto elity vzniknout.

Zeman začíná být dementní, trpí kognitivní dysfunkcí. Bojím se o něj, tvrdí neurolog Stránský

sinfin.digital