Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Babiš se ohání švýcarskou demokracií, svými činy ale míří jinam. Komentář Vratislava Dostála

Babiš se ohání švýcarskou demokracií, svými činy ale míří jinam. Komentář Vratislava Dostála

„Stát má obrovské rezervy v hospodaření a v efektivitě,“ začal Andrej Babiš první tiskovou konferenci na víkendovém sněmu hnutí ANO. Asi čtvrt hodiny reagoval na otázky novinářů, de facto ale mluvil pouze o několika svých oblíbených tématech: o zefektivnění chodu státu a rozhodování Poslanecké sněmovny, o zeštíhlení státní správy, zmínil snížení počtu zaměstnanců na úřadu vlády, menší počet ministerstev nebo nižší počet zákonodárců.  

Jako příklad uvedl chod úřadu vlády. „Jeho roční rozpočet je 1,3 miliardy,“ zdůraznil předseda hnutí ANO. Také počet ministerstev je podle něj zbytečně velký. „Ministři tráví spoustu času tím, že si píši, reagují na sebe, zdvojují svou práci. Český stát funguje příliš byrokraticky a formálně,“ nepochybuje Babiš. Systém rozhodování v České republice označil za formalismus a resortismus. Rád by se inspiroval jinde. „Švýcarsko má pouhých sedm resortů,“ říká.

Přestože nejspíš neví vůbec nic o tom, jak švýcarský politický systém funguje, za inspirativní označil tuto zemi na sněmu několikrát. Vrátil se třeba k zavedení institutu referenda, zmínil přímou volbu starostů a primátorů. Těžko říct, jak to s prvky přímé demokracie myslí vážně, spíše se to ale jeví tak, že jde opět pouze o marketing. Vždyť Babiš je svým založením i způsobem, jakým je zvyklý jednat v hnutí ANO, jednoznačně ještě pořád ukotven ve firemním způsobu uvažování a jednání.

Zemi chce navíc stále řídit jako firmu, tedy především efektivně. Na sněmu to sice zatím otevřeně neřekl, svým vším jednoznačně tenduje k většinovému volebnímu systému, který zpravidla generuje jednobarevné vlády a s tím související nedělenou odpovědnost za správu země. Avšak většinový volební systém a inspirace Švýcarskem nejdou dohromady. Babiš si bude muset vybrat. Zatím to spíše vypadá, že se Švýcarskem ohání, tak jako jindy, protože to dobře zní: jde o jednu z nejstarších demokracií na světě.

Zamlčuje ale, anebo to neví, že jde o zemi s řadou specifických rysů, které souvisejí s její ojedinělou historií, atypickou politickou kulturou a politickým systémem, který je v mnoha ohledech jen těžko srovnatelný s okolními zeměmi. A tudíž nepřenositelný. Popsat ho na několika řádcích není možné, v tuto chvíli postačí, připomeneme-li, že je to decentralizovaná federace, kterou politologové řadu let označovali společně s Holandskem za typický příklad tzv. konsensuálního modelu demokracie. Jde o protipól, na jehož druhé straně pomyslné osy je demokracie založená na většinovém rozhodování, a tedy na efektivitě.

Babiš tíhne k exekutivě, pro konsensuální pojetí demokracie je ale klíčová role zákonodárného sboru, jehož hlavní funkcí je v tomto případě zrcadlení názorové plurality ve společnosti. Upřednostňuje tedy reprezentativnost. Pro konsensuální vládnutí je přitom typické, že je tu politická moc vykonávána nikoli na základě skutečnosti, že někdo disponuje většinou v parlamentu, nýbrž prostřednictvím konsensu přijatého větším počtem aktérů. Něčemu podobnému se ale ve skutečnosti Babiš brání, zdržuje ho to.

Zkrátka řečeno: Babiš sice mluví o Švýcarsku jako o systému, kde by se rád inspiroval, fakticky ale míří přesně opačným směrem. Chce vládnout pokud možno přímočaře, bez koaličních kompromisů, bez kohokoli, kdo by ho mohl jakkoli zdržovat, korigovat, omezovat. Tíhne k centralizaci, hovoří pořád dokola o efektivitě vládnutí, stěžuje si na způsob, jakým tu vznikají většiny, nelíbí se mu pomalé a zdlouhavé rozhodování parlamentu, odmítá politické kompromisy.

A pak plácne něco o tom, že není nutné vymýšlet nové nápady a postupy, stačí se prý podívat jinam. Třeba do Švýcarska…

  

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek