Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Babišova vláda vstříc lidem, bez sněmovního politikaření. Komentář Vratislava Dostála

Babišova vláda vstříc lidem, bez sněmovního politikaření. Komentář Vratislava Dostála

Pochopit povolební trajektorii a dynamiku společenských nálad vyžaduje oprostit se od stereotypních výkladů politických dějů. Ano, jako všechny předešlé vlády, i ta Andreje Babiše se neobejde bez důvěry Poslanecké sněmovny. A taky ji nakonec, třeba na druhý pokus, nejspíš obdrží. Podstatné je ale něco jiného: Babiše de facto nezajímá, co na vládu řekne sněmovna, sestavuje ji pro lidi. Jeho cílem je pozvednout zemi a vládnout v zájmu veřejnosti.

Sněmovnou pohrdá, namítne tradiční politik a postěžuje si do televizních kamer, kterak s ním Babiš o vládě vlastně ani nejednal. Jenomže Babiš na to jde odjinud, a proto je taky úspěšný: základ jeho strategie spočívá v jednoduché metodě: na veřejnost se nechce a nebude obracet zprostředkovaně, skrze sněmovnu, nýbrž přímo. A pořád. Politika v tradičním pojetí ho otravuje a nudí, vlastně ji svým způsobem ani nerozumí. Jaképak dojednávání složitých kompromisů, vyvažování zájmů nebo dokonce manévrování připomínající ze všeho nejvíc vydírací praktiky. Je zvyklý na manažerské postupy a přímočaré jednání.

A řekněme si to narovinu. Babišova vláda může být v tomto punktu úspěšná. Ostatně první povolební šetření to potvrzují. Zatímco tradiční strany utvářejí povolební bloky, stále jedou v předvolebním strašení voličů před Babišem a některé z nich dokonce navrhují obstrukce při ustavení sněmovny, Babiš maká na vládě. A jen tak mimochodem, co si o dění v dolní komoře myslí, dostatečně prokazuje tím, že tam od voleb zavítal jen sporadicky. Za to na výjezdy do regionů si navzdory sestavování vlády udělal čas opakovaně.

A nemíní v tom přestat po celé volební období. Jak symptomatické: Zatímco Kalousek, Fiala a spol. pořádají na Malé Straně dramatické tiskové konference, během kterých národ varují před koncem demokracie, aniž by si na okamžik byli ochotni připustit, že je to především jejich zásluha, předseda hnutí ANO povolební dění ve sněmovně okázale ignoruje a vše ponechává v režii Jaroslava Faltýnka. Vzkaz veřejnosti nemůže být jednoznačnější: zatímco oni politikaří, ostatně jako vždycky, já pracuju, ostatně jako vždycky.

Pochopit fenomén Babiš vyžaduje schopnost elementárního vnímání sociální reality. A pokud většina voličů, a ta čísla tomu nasvědčují už celkem dlouho, vyjadřuje nespokojenost s polistopadovým režimem, vnímá redistribuci bohatství počínaje divokou privatizací v 90. letech minulého stolení a konče třeba mzdovou politikou státu během Nečasovy vlády nespravedlivě, nebo pokud jsou přesvědčení, že se tu polistopadové elity na vrchol společensko-ekonomického žebříčku ze všeho nejvíc „prokradli“, jak je pak chcete přesvědčit o hrozbě, kterou ztělesňuje Babiš údajnou spoluprací s Stb, členstvím v předlistopadové KSČ nebo jeho donedávna nepředstavitelnou kumulací ekonomické, mediální a politické moci?

Je potřeba se vypravit z Malé Strany do regionů, naslouchat lidem, pochopit, co řeší, jakým situacím čelí a jaké mají reálné možnosti, jak se vyhnout tomu, aby se neocitli zcela nad propastí. A taky konečně pochopit, že jde o selhání systému a nikoli těchto jednotlivců. Je třeba skoncovat s neoliberálními žvásty, ani ne tak pro jejich intelektuální slaboduchost, jako především proto, že neodpovídají žité zkušenosti stále více lidí. Záslužně na to upozornil třeba cyklus textů Saši Uhlové.

Co si asi tak pomyslí člověk, který se nemá kdy a jak zabývat ničím jiným, než svými ekonomickými zájmy, tedy strategiemi, které jemu a jeho blízkým zajistí přežití, což mnohdy neznamená, že i tak ze dne na den jenom neživoří, pokud ho budete obden strašit koncem demokracie? Je to asi tak efektivní a působivé, jako když hladovému vykládáte o tom, kterak jídlo, které právě jí, nepatří mezi zdravé, nebo snad dokonce ekologicky vypěstované a tedy k Zemi ohleduplné.

Zrovna tak je třeba už konečně vzít v potaz, že expanze Babiše není příčinou naší krize, nýbrž jejím produktem. Je reakcí systému na selhání polistopadových politických elit. Nástup a úspěch Babiše by nebyl možný bez diskreditace politiky, za kterou nesou primárně odpovědnost tradiční politické strany. A platí to i obráceně: dokud se nám nepodaří rehabilitovat politiku jako takovou, Babiš bude vítězit. Je neuvěřitelné, že to žádný z předáků tradičních subjektů doposud nepochopil a nepojmenoval.

Navzdory volebnímu výprasku jsou všichni stále v zajetí svých starých stereotypů: zatímco lidé chtějí slyšet nějakou alternativní vizi budoucnosti, soubor opatření, které jim pomohou překonávat jejich existenční tíseň, pokud možno od důvěryhodných politiků, neslýchají od voleb nic jiného, než strašení koncem režimu, který se ale většině beztak oprávněně zajídá. Navíc z úst lidí, kteří veškerou důvěryhodnost ztratili. A teď si zkuste představit, že ve stejný čas, kdy Kalousek s Fialou varují před ústavní krizí a koncem demokracie, zavítá Babiš do regionů, a přečte tam lidem něco ze své knihy.

Třeba tuto pasáž: „Stát řídí lidé, kteří nevidí dál než za své volební období a kteří se zpravidla na politiku dívají jako na šikovný způsob, jak co nejrychleji znásobit svá konta. Co na tom, že kvůli svému zbohatnutí zadluží nás všechny a několik generací dopředu? Je jim to fuk. Oni se jistě nebudou zabývat problémem, jak z desetitisícového důchodu utáhnout nájem v paneláku.“

A dále: „Rozdělení na levici a pravici dávno neplatí, za ty roky z tradičních, zkostnatělých politických stran jakákoli ideologie dávno vyprchala. Jde pořád o tytéž lidi, kteří na politické kořisti tloustnou víc než dvacet let. Pod různými hesly mají jeden jediný cíl. Udržet se tam co nejdéle a pokud to nejde, tak si najít jiný způsob, jak podojit stát. Sami dobře vědí, že v normálním životě by se tak dobře neuživili. Pokud vůbec. Žijí z politiky. Funkce a příjmy z nich, to je jejich ideologie.“

Vlastně je to banální, úspěch Babiše má tak jako téměř cokoli v politice svoji logiku. Jak napsal kdysi Ludvík Vaculík: všecko je v pořádku. Tak špatné, jak to je, tak to má být.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek