Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Budeme světová špička v likvidaci profesí. Komentář Vladimíra Pikory

Budeme světová špička v likvidaci profesí. Komentář Vladimíra Pikory

Projel jsem během posledních tří týdnů půlku republiky. Ne, nejezdil jsem po volebních mítincích. Mám za sebou sérii přednášek o čtvrté průmyslové revoluci. A víte co? Všude to je stejné. Lidé jen nevěřícně zírají s otevřenou pusou. Vůbec netuší, co se na ně žene. Zatímco politici před volbami donekonečna recyklují témata jako zdravotnictví nebo přijetí eura, něco jiného bude většinu lidí pálit mnohem víc. A mlčí se o tom. Je to robotizace.

Pamatujete si, jak někdy kolem roku 2010 nebo 2011 většina lidí úplně ignorovala ojedinělé diskuse o penzijní reformě? A jak o rok či dva později, když se začalo mluvit o povinném důchodovém spoření ve fondech, se zvedla vlna nevole až paniky a rázem šlo o téma číslo jedna? Tak vězte, že situace se opakuje.

Většina lidí sice tuší, že roboti budou v budoucnu víc a víc nahrazovat lidi, netuší ale, že se to nedotkne všech zemí stejně. Myslí si, že je to hlavně problém Číny. V souvislosti s Evropou si tak maximálně dají robotizaci do souvislosti s testováním dronů. Jenomže chyba lávky. Ono se to týká hlavně nás! OECD nedávno zveřejnila studii, v níž zkoumala 35 zemí světa. Zajímala se, kde roboti nahradí lidi nejvíc. No schválně, kde? Studie tvrdí, že v ČR a na Slovensku. Naopak nejméně lidí ztratí kvůli robotům práci v Koreji a Finsku.

Ale tak na druhou stranu… Podívejme se na to z té lepší stránky. Světové jedničky zase tak často nebýváme. Docela slušných výsledků dosahujeme snad jen v pití piva a v obezitě.

A čím jsme si to prvenství vysloužili? Strukturou našich mezd a strukturou celé ekonomiky. Abychom si rozuměli: Nejvíc totiž budou postiženy země skladů a montoven. Naproti tomu nejméně postiženy budou země vývoje a výzkumu. Ovšem být zemí skladů samo o sobě k prvenství ještě nestačí. Klíčové pro umístění se v žebříčku je také řádně nízká úroveň mezd. Pokud máme dost levných zaměstnanců v hojném počtu skladů, na úspěšné umístění je zaděláno, jelikož má smysl takové lidi nahrazovat roboty.

A proč nás nepředehnala Afrika? Proč se robotizace nedotkne Afriky víc, když má ještě levnější pracovníky? No právě proto. Protože když jsou pracovníci opravdu extra levní, nevyplatí se je robotem nahrazovat.

A víte, kolika procent zaměstnanců se podle OECD u nás dotkne robotizace? 45 procent! Skoro poloviny lidí. Už chápete, proč je tohle téma prakticky stejně velké jako kdysi téma o povinném důchodovém spoření, které se nakonec neuskutečnilo? Na jednu stranu povinné spoření na důchod by se bývalo podle plánů vlády dotklo všech; na stranu druhou by nebylo pro nikoho likvidační. Mít 45% šanci, že budu v práci nahrazen robotem, ovšem může psychikou mnoha lidí zamávat notně.

Oficiální čísla přitom dosud tvrdila, že do 15 let bude muset změnit náplň své práce nebo rovnou celou profesi „jen“ 40 % lidí. Zdá se, že studie OECD vzala v potaz to, že od začátku roku 2018 vzroste minimální mzda v ČR o 11 % – poroste tedy rychleji než průměrná mzda státních zaměstnanců. Nahradit člověka strojem proto dává zas o něco větší smysl. Jinými slovy odbory si úspěšně vydupaly, že u nás bude o práci přicházet víc lidí.

Naštěstí to neznamená, že by 45 % lidí zůstalo bez práce. Pořád se jedná o patnáct let. Za tu dobu se může jedna generace překvalifikovat. A další „čerstvá“ generace nastoupí ze škol připravená na spolupráci s roboty. Nebo snad ne…? Nu, myslím, že všichni cítíme, jak je taková představa naivní: Naše školství stále jede podle osnov odpovídajících ekonomice devadesátých let. Místo aby lidé víc rozuměli strojům a základům programování, jak houby po dešti nám vznikají školy věnující se politologii a genderovým studiím.

Když jsem si v knize „Robot na konci tunelu“ dovolil napsat, že školy u nás jsou nevyhovující a že by líp udělaly, kdyby umožňovaly dětem a studentům studium z domova, vykoledoval jsem si vulgární dopis od jednoho emeritního pána učitele z Moravy, v němž mi polopaticky vysvětloval, že jsem moc rozumu nepobral, když si mohu myslet, že děti nepotřebují trénovat memorování básniček. Bohužel, v tom to je: Sami učitelé jsou v mnoha případech naprosto do nové doby nepřipravení a mají připravovat jiné. A tak mě celkem potěšilo, že totéž, co tvrdím já, zaznívá i od zahraničních expertů: Sir Anthony Seldon, zástupce rektora Buckinghamské univerzity, v médiích prohlásil, že do deseti let nahradí roboti učitele. Čtete dobře: UČITELE.

Většina lidí si totiž myslí, že se čtvrtá průmyslová revoluce dotkne jen dělníků. Ale kdeže. Pocítí ji i mnozí bankéři. Právníci. Lékaři. Seldon mi čte myšlenky: „Učitelé se v budoucnu promění na asistenty žáků, kterým budou pomáhat s výukovými přístroji.“ Dokonce i dojíždění do škol bude zbytečné. Zato se bude rychle rozvíjet učení z domova přes internet. A čas výuky se podstatně zkrátí, protože dnešní škola je hlídárna dětí, v níž se často zabíjí čas zbytečnými projekty, sportovními dny a výlety.

Už dnes některé pokrokovější základní školy používají individuální studijní plány. Každý žák ve třídě tak postupuje svým tempem. To ovšem leckterá klasická učitelka učící třicet let nerozdýchá. Ti, kteří neučí z lásky, odejdou a rodiče i žáci si oddychnou. Než se ale zbavíme výuky, kterou kopírujeme od Rakouska-Uherska, bude to stát ještě hodně nervů.

A přece mám jednu dobrou zprávu. Ekonomika se s tím totiž nakonec vypořádá. Ano, mnoho profesí skončí. Ale taky vzniknou nové. Ti, kteří budou připraveni se změnit, na tom vydělají. Zato ti, kteří budou čekat v koutku, kdy se jich odbory zastanou, budou koukat s otevřenými ústy, jak se svět změnil.

Další komentáře najdete na webu Reflexu

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek