Je zdravá a nic nestojí – chůze jako nepřítel tržního hospodářství. Měl by stát platit lidem za to, že chodí pěšky?

Rozruch kolem navrhovaného rušení zaměstnaneckých daňových benefitů, které jsou určeny mimo jiné také k podpoře sportovních aktivit, vyvolává otázku, jak by měl stát chránit zdraví svých občanů. Jestliže se všichni lékaři vzácně shodnou, že nejzdravějším způsobem pohybu je obyčejná chůze, pak by logicky měla státní podpora směřovat právě tímto směrem. Jenže stát místo toho podporuje posilovny, provozovatele kurtů a běhání po asfaltu. Chodec, který za pohyb nikomu nic neplatí a přitom se hýbe tou nezdravější formou, zůstává úplně mimo. Pak by měl ale stát přiznat, že za podporou pohybových aktivit občanů stojí i jiné důvody než deklarovaná zdravotní prevence.

Možné rušení zaměstnaneckých daňových benefitů, ohlášené vládou v rámci takzvaného úsporného balíčku k ozdravění státních financí, patří mezi ta opatření, která narážejí na největší odpor. Vláda už totiž nehodlá daňově zvýhodňovat ani benefity, které mnozí zaměstnavatelé poskytují zaměstnancům ve formě vstupného (nebo jeho části) do různých posiloven, plováren, wellness center nebo tělocvičen.

Netrvalo dlouho a ti, kteří lidem takový způsob placeného pohybu zprostředkovávají nebo poskytují, vládu obvinili ze záměrného podkopávání zdraví národa. Když totiž vláda nepřispěje zaměstnavatelům na placený pohyb pro zaměstnance, národ se prý přestane hýbat, ještě více ztloustne a ochoří, načež stát bude muset vydat desítky miliard navíc na zdravotnictví.

Agentura MultiSport Benefit, která zprostředkovává firmám karty na různá sportoviště, oznámila, že podle jejího průzkumu by při zrušení státní podpory až dvě třetiny českých pracovníků omezily nebo zcela zrušily své pohybové aktivity.

sinfin.digital