Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Čtení mezi řádky v Evropském parlamentu. Komentář Igora Záruby

Čtení mezi řádky v Evropském parlamentu. Komentář Igora Záruby

Evropský parlament se pře o nástupce předsedy Martina Schulze. V zásadě hledá sám sebe. 

Evropský parlament (EP), z jehož čela odešel – za vidinou zajímavého angažmá na domácí německé scéně – jeho dlouholetý předseda, socialista Martin Schulz, hledá náhradníka na jeho post. Hlasovat se má příští týden. Nicméně europarlament není jen tak nějaký parlamentní sbor, rozdělený na koalici a opozici. Jde o grémium volených zástupců stran, sdružení a hnutí z jednotlivých členských zemí, kteří se v EP sdružují do frakcí. A podle toho tamní dění také vypadá, hledání Schulzova nástupce nevyjímaje.

Kromě toho, který muž nebo žen zaujme Schulzův post, se hraje rovněž o to, kterak bude vypadat budoucnost tohoto sboru a možná i celá vrcholná struktura Evropské unie. Schulz, který se ujal řízení EP 17. ledna 2012, je součástí zvyku, spočívajícího ve střídání předsednické funkce vždy v polovině pětiletého funkčního období. Konzervativec střídá konzervativce a naopak, dalo by se shrnout s ohledem na mocenské poměry v europarlamentu, jemuž dominuje Skupina Evropské lidové strany a Skupina progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu.

První dvouapůlletka úřadujícího EP byla nicméně výjimečná a postavení Schulze jakbysmet. Evropští konzervativci, sociální demokraté a liberálové (Skupina Aliance liberálů a demokratů pro Evropu) se ujali něčeho, co by se dalo nazvat vládní odpovědnost. Zúžili tím manévrovací prostor pro opozici s přídomkem euroskeptická. Volba na muže u kormidla padla logicky na Schulze, známého jako sólistu, který umí kočírovat ostatní kolem sebe.

S jeho odchodem ožívá snaha dosud „podřízených“ vymanit se z tohoto sevření a připravit si půdu na zbývající čas do poloviny roku 2019, stejně jako na dobu po tomto datu. Varováním budiž mizerná volební účast v posledních národních výběrech europoslanců.

Střílí se prakticky odevšad. Vůdce konzervativní frakce, rovněž Němec Manfréd Weber, viní socialisty a liberály, že nechtějí dále táhnout za jeden provaz. Vyhrožuje jim zveřejněním gentlemanské trojdohody, uzavřené mezi ním, Schulzem a lídrem liberálu Guy Verhofstadtem. Cíl je zřejmý: vynutit si pokračování seriálu zvaného „střídání stráží“.

Weber má co kritizovat: sociální a liberální europoslanci mají vlastní představy o lidech, jež by mohli EP kočírovat. Dohoda nedohoda. Jmenovitě stojí proti Antonimu Tajanimu socialista Gianni Pittela a sám Verhofstadt. Jenže tady pomyslná bouře končí, protože ať už to bude ten či onen, europarlament z unijní mapy nezmizí a EU se nezastaví.

Přesto bude důležité, co z těchto půtek vzejde: jestli se z EP stane příslovečná chromá kachna, nebo zda začne jednat s opětovnou vervou. Výzev, od konfliktů na Blízkém východě přes imigrační vlnu po růst ekonomiky a posilování konkurenceschopnosti unie není právě málo. Výsledek poschulzovské přetahované v Evropském parlamentu se může stát jak tečkou za někdejší érou, tak novým začátkem. V každém případě půjde o zajímavý signál, nakolik je EU schopná sebereflexe a dá-li se s ní do budoucna počítat.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek