Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Evropská unie nevědomky obnovuje Rakousko-Uhersko. Komentář Vladimíra Pikory

Se svými názory na EU se netajím. A proto předpokládám, že mi sotva budete věřit, jak jsem poznal svou ženu. Nebylo to někde na diskotéce či v baru, ale na debatě s dánskými studenty, kde jsme jim kdysi společně vysvětlovali, jak ČR potřebuje vstoupit do EU. A že budoucnost Evropy je v EU. To už je hodně přes dvacet let, tedy v pravěku. Byl jsem tehdy opravdu velmi zapálený eurooptimista.

 
 
 
 

Jak šel čas, můj optimismus vyprchával. A pomalu přešel ve skepsi. Budiž však uvedeno na pravou míru, že ne jen tak sám od sebe, nýbrž s tím, jak původní ideály spočívající v odbourávání hranic, pohybu lidí i obchodu vyprchávaly a byly nahrazovány podivnými novými doktrínami. Vrcholu skepse jsem dosáhl minulý týden, kdy Evropská komise podala u Soudního dvora Evropské unie žaloby proti ČR, Maďarsku a Polsku kvůli jejich odmítání programu přerozdělování žadatelů o azyl.

Jsem z toho smutný. To se nemělo nikdy stát. Ukazuje to, jak EU nefunguje a má špatné základy, protože už neplatí základní myšlenka, že si jsou všichni rovni. Velcí a bohatí otevřeně vydírají malé a slabé. Hledí při tom na své, a nikoli společné zájmy. Prosincový průzkum společnosti YouGov pro deník Die Welt řekl jasně, že 51 % německých voličů si myslí, že členským státům by mělo být v případě nutnosti plnění povinných kvót na přijímání uprchlíků nařízeno.

Brusel ale země bývalého rakouského mocnářství vůbec nechápe. My na rozdíl od nich neměli kolonie. (Vidíte, už je to zase my a oni, nikoliv „my společně“.) Oni jsou zvyklí na imigranty různých barev pleti, vyznání a zvyků. Oni mají máslo na hlavě za kolonialismus, genocidu řady národů, otrokářství a plundrování nerostného bohatství tamních národů, díky němuž zbohatli.

Zbytečně si nefanděme, nejsme nějací „morálně lepší“. Prostě jsme jen neměli dostatečný přístup k moři a příležitost. Kdybychom se podíleli na kolonialismu, určitě bychom byli stejní a byli bychom zvyklí na davy příchozích cizinců. To ale nejsme. A zvyk nám nejde přikázat. Je to pro nás ve střední Evropě cizí, a co je pro člověka cizí a neznámé, toho se bojí. Proto se Češi tak bojí imigrantů přicházejících z Afriky a Asie, ale nebojí se imigrantů z Ukrajiny. Jenomže někteří rádobynadřazení politici se pak za to dívají na Čechy, Poláky, Maďary či Slováky opovržlivě přes prsty a vytvářejí v nich nesmyslný pocit podřadnosti.

Více si přečtěte na webu Reflex.cz. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek