Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Federalizace EU: Realita nebo fikce?

Federalizace EU: Realita nebo fikce?

Už ve čtvrtek to v plénu Evropské parlamentu výrazně může zašumět a vzhledem k národnostnímu složení (rozuměj „temperamentu“) europoslanců se dají čekat i prudší reakce. Ve Štrasburku se totiž bude hlasovat o Zprávě výboru pro ústavní záležitosti. Možná nenápadný dokument, EU ale po jeho projednání už nemusí být jako dřív. Nastíní možný vývoj a změny současného institucionálního uspořádání Evropské unie. Jako zpravodaj jí byl určen belgický euro poslanec a současná hvězda evropské politiky Guy Verhofstadt. Shodou okolností také hlavní vyjednavač ,,Brexitu  za Evropský parlament. 

Ačkoliv samotná zpráva, jako svůj důvod vzniku, uvádí už tradičně řadů podstatných důvodů zamaskovaný adekvátním „eurospeakem“, její obsah ale po důkladném přečtení odhalí dva klíčové. Ten první je reakcí na výsledek referenda o členství Velké Británie v Evropské unii. Tím druhým je otevřené přiznání, že řešení dnešních problémů současné fungování EU nestačí. Ve čtvrtek tak snad začne otevřená diskuze na téma, celoevropsky hojně skloňovaného ,,demokratického deficitu“ orgánů EU, odtrženosti evropských institucí a jejich představitelů od občanů a jejich problémů.

Půjde pouze o první sebereflexi a startovní příspěvek debaty, která bude v EU probíhat pravděpodobně řadu let a zda skončí úspěšně je velkou otázkou.

 

Impeachment? Evropa chce kopírovat USA

Navrhovaná nová dělba moci směřuje jasně k federálnímu uspořádání. Hlavním představitelem moci výkonné má být Evropská komise. Ta se má změnit v novém systému rozhodování do podoby skutečné vlády. Odpovědná bude rozšířenému dvoukomorovému parlamentu. Personálně má být Komise výrazně zeštíhlena. Na stůl jde také návrh, že z dnešního prvního místopředsedy a vysokého představitele Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku a 5 místopředsedů, bude počet místopředsedů zredukován na 2 – ministra financí EU a ministra zahraničí EU. Ke snížení počtu má dojít i u ,,běžných“ komisařů. Koneckonců, k tomu mělo dojít již dle Lisabonské smlouvy. Co se týká předsedy EK, tak zpráva vítá neformální postup zvolený po volbách do EP v roce 2014, který poprvé vedl ke jmenování tzv. „Spitzenkandidaten“ na předsedu. Zpráva požaduje zavedení systému přímé volby předsedy EK. Tady se jedná jednoznačně o správný krok. Na druhou stranu, stejně jako u přímé volby prezidenta, to jistě nevyhnutelně povede k výraznému posílení pozice předsedy. Proto má být zároveň zavedena i určitá forma impeachmentu.

 

Špióni pod jednou vlajkou osmadvacítky

Na podporu společné zahraniční a bezpečnostní politiky by měl být nově zřízen Evropský zpravodajský úřad, nejspíše něco jako je CIA. Dále má být založen Evropský úřad pro vyšetřování a boj proti terorismu, který by měl spojit dnešní Europol s Erojustem. Má být vybavený pravomocemi a dostatečnými kapacitami k vyšetřování i stíhání trestné činnosti v oblasti terorismu a mezinárodní organizované trestné činnosti. Tedy cosi podobného FBI. Tento nový úřad má podléhat parlamentnímu dohledu. Co se týká společné bezpečnostní politiky, má být vytvořena Evropská obranná unie, v čele (snad) s komisařem pro obranu. Unie má fungovat výslovně ve strategickém partnerství s NATO a stát se nástrojem EU pro nasazení v zahraničních operacích s cílem stabilizovat sousedství EU. 

 

Konec nákladného stěhování

Evropský parlament se má spolu s Radou stát součástí dvoukomorového ,,Evropského zákonodárného orgánu“, který v sobě bude koncentrovat veškerou zákonodárnou moc. Tím má být zrušen těžko pochopitelný a značně nepřehledný systém dvou odlišných zákonodárců. Tento orgán tak má být konečně vybaven zákonodárnou iniciativou.

Parlament by měl mít napříště jen jedno sídlo. Kde, o tom se určitě povede bouřlivá debata.  První komoru má tvořit dnešní Evropský parlament a jeho výbory. V druhou komoru parlamentu by se měla přetvořit dnešní Rada se svými specializovanými formacemi, spolu s Evropskou Radou. Návrh hovoří o této komoře jako o tzv. Radě států (Council of States). Stávající specializovaná složení Rady (např. ministři životního prostředí, ministři financí či ministři vnitra) by se měla transformovat do formy podobné dnešním odborným výborům EP. V této druhé komoře mají sedět buď zástupci vnitrostátních parlamentů, nebo zástupci jejich vlád, popřípadě kombinace obou. Inspirace německou úpravou, v podobě Spolkové rady, je zde zjevná.

Co se týká moci soudní, tak předložená zpráva s žádnými zásadními změnami v postavení a pravomocích Soudního dvora EU nepočítá.

 

Nezájem o budoucnost EU?

Finální znění zprávy není v současnosti ještě známo, neboť jak bylo uvedeno výše, na plénu EP ve Štrasburku bude hlasována teprve 16. 2. 2017. Nicméně, ve lhůtě k ní bylo předloženo pouhých 9 (!) pozměňovacích návrhů, které nic zásadního na návrhu dělby moci již nemění. Co říci na závěr? Určitě to, že pokud nejste evropským federalistou tak novou správu příliš neoceníte. Nicméně i euro skeptik si na ní snad najde některá pozitiva. Minimálně jí musí přiznat, že identifikuje valnou většinu klíčových problémů EU, včetně jejich příčin. Dle své politické orientace může čtenář textu samozřejmě vytýkat např. to, jak se staví k migraci, otázkám bezpečnosti, terorismu, sociálním otázkám, či konkrétním agendám v zahraniční politice EU (př. sankce Rusko). Určitě lze i s úspěchem konstatovat, že alespoň někteří členové EP v sobě konečně objevili zdravou míru sebereflexe. A té bude, zejména v souvislosti s jednáními okolo tzv. Brexitu, třeba měrou více než vrchovatou.

 

Nový stát

Dle mého názoru, nově představená struktura dělby moci uvnitř EU řeší podstatnou část těch nejpalčivějších výhrad, vytýkajících institucím EU přílišnou technokracii, byrokracii, demokratický deficit, odtržení orgánů EU a jejich představitelů od evropských občanů, jejich zájmů apod. A zcela určitě má potenciál být řešením a ne novým problémem. Navržená struktura dělby moci stále ještě nepředstavuje dokonalou federací, nicméně má k ní již velmi blízko. Navrhované změny struktury a konceptu EU jsou tak zásadní, že již nemůžeme hovořit v podstatě o ničem jiném, než o vytvoření nového státního útvaru. Bude pak samozřejmě na každém členském státu a jeho občanech, aby si vyjasnili, zda-li je toto ta budoucnost EU jakou si představují. Zpráva je prvním příspěvkem do dlouhé debaty, která nás v Evropě v následujících měsících a letech bude provázet. 

Autor je doktorand na Katedře ústavního práva PFUK

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek