Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Irák na křižovatce: Mosul je dobytý, teď se ale teprve rozhodne. Komentář Pavla Novotného

Irák na křižovatce: Mosul je dobytý, teď se ale teprve rozhodne. Komentář Pavla Novotného

Speciální jednotky irácké armády dobyly Mosul. Nic překvapivého. Už loni bylo jasné, že se tak dříve nebo později stane. Podobně se to má s celým projektem známým jako „Islámský stát“. Bude poražen, či spíše zahnán do pouštních samot a předměstských kůlen, pokud k tomu bude dostatek vůle.

Tzv. Islámský stát totiž není výsledkem amerického, katarského, mimozemského (či jakého) spiknutí. Nejde o pekelnou armádu, která nalezla cestu z podsvětí. Krutost radikálů neodstartuje Poslední soud, se kterým by skončil tento starý, ošklivý svět, jakkoli by si to nejšílenější z jeho ideologů tolik přáli. Islámský stát totiž vzešel z tohoto světa. Stvořili jej lidé.

Irácký premiér Hajdar Abádí už dorazil do Mosulu, aby pochválil své vojáky. A blahopřál „iráckému lidu“. Pro budoucnost země i celého regionu je klíčové, koho tím myslí. Irák je fakticky rozdělen do tří zemí, regionů. Na severu žijí Kurdové ve fakticky nezávislém státě, který dosud z taktických důvodů nevyhlásili. Ke všem Arabům chovají historicky oprávněnou nedůvěru. Jsou v drtivé většině muslimy, (v drtivé většině) vlažnými.

Jih země ovládají šíitští Arabové, kteří tvoří největší procento iráckých obyvatel. Po americkém vpádu v roce 2003 vítězí ve volbách, neboť Iráčané zkrátka hlasují podle (etno)náboženského klíče. Ve středu a na západě Iráku žijí – nyní spíše živoří – sunnitští Arabové. Mosul je jejich město. Před rokem 2003, kdy byl u moci sunnita Saddám Husajn, vládli celému Iráku. Nelítostně. I když byli v menšině. Saddám se nerozpakoval likvidovat šíitské elity a Kurdy hubil chemickými zbraněmi po celých vesnicích.

Sny o multietnickém, demokratickém, snad i občanském Iráku, se kterým do Bagdádu vstoupili někteří z Američanů, skončily nehezkým probuzením. Šíité, kteří se dostali k moci, neodolali touze po pomstě. A Kurdové chtějí mít se zbytkem země společného co nejméně. Propagandisté Islámského státu dokázali vykreslit svou utopii jako nelítostný, krutý stroj na zabíjení, který ale vlastním lidem nabízí bratrské společenství. Komunu, únik z bezbožného světa.

Islámský stát je přitom do značné míry sunnitskou reakcí na okolní tlak. Jistě, do Iráku a Sýrie se sjeli fanatici, sadisté, zajatci mesiášského komplexu a vůbec devianti celé planety, aby tu ve vymknutém čase ukojili naivní i zvrhlé tužby. V jejich čele ale stáli sunnitští důstojníci z armády Saddáma Husajna, které irácké kadetky vychovávaly k oddanosti vůdci, nikoli Bohu. Pragmatici, kteří bojují o moc i prosté přežití.

Převážně sunnitský Mosul je dobyt, problém ale vyřešen není. Irácká vláda nyní má – cynicky řečeno – dvě možnosti: buď sunnity zašlape do prachu, nebo se je pokusí získat, uplatit, zvednout ze země. Učiní z nich buď psance ve vlastní zemi, nebo plnoprávné občany (kterými teď jako celek nejsou).

Loni v listopadu jsem v barvách serveru INFO.CZ navštívil Mosul. Vojáci speciálních jednotek, kteří teď město dobyli, měly už tehdy zákaz dávat najevo svoji – obvykle šíitskou – náboženskou příslušnost. Neměli provokovat sunnitské obyvatele Mosulu, které přišli osvobodit. Někteří rozkaz porušili, aniž je jejich důstojníci potrestali.

Jiní bojovali jen v uniformě s iráckou domovenkou, pouze pod iráckou vlajkou. Teď se rozhoduje, zda nad Irákem zavlají šíitské prapory nebo se země pokusí přežít jako společný dům několika smrtelně znepřátelených rodin, které si sice občas plivnou na dveře, budovu ale neopustí. Svět a jeho mocnosti – USA, Írán, země Zálivu i Turecko – k tomu jistě mají co říci. Dobrou vůli ale musí mít především Bagdád, tedy Iráčané sami.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek