Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Já, Frank-Walter I. Komentář Igora Záruby

Já, Frank-Walter I. Komentář Igora Záruby

Dny Joachima Gaucka v křesle německého prezidenta se krátí, do zámku Bellevue má našplánuto pragmatický diplomat na vrcholu sil.    

Do neděle 12. února zbývá pět týdnů, nicméně ve skutečnosti půjde pouze o týdny tři. Řeč je o německém sociálním demokratovi a kandidátovi na spolkového prezidenta Franku-Walterovi Steinmeierovi: volba hlavy státu se sice uskuteční až ve zmiňovaný únorový den, dosavadní funkci ministra zahraničních věcí zato opustí dotyčný kandidát už o dva týdny dříve.

„Vyklizení stolu” se má odehrát těsně po zasedání vrcholného vedení sociální demokracie (SPD), plánovaném na konce ledna. Kromě Steinmeirova nástupce, jímž by se mohl stát dlouholetý předseda Evropského parlamentu Martin Schulz, budou socialisté rozhodovat také o svém adeptovi na post spolkového kancléře. Z pohledu SPD jde vše podle plánu - Steinmeierovou včasnou nominací utekli politické konkurenci o několik délek napřed (a unii CDU/CSU nakonec nezbylo, než této volbě přitakat). Výběrem svého člověka do čela federální vlády naopak ztrácejí, protože unie mezitím oznámila jméno Angely Merkelové. Tuto relativní ztrátu maže skutečnost, že Steinmeierovo prezidentsví je v zásadě jisté. „Mýtus neporazitelné kancléřky je minulostí,” myslí si SPD. K tomu, aby přesvědčila veřejnost, jí chybí zdánlivá maličkost: nabídnout osobu, jež by nad Merkelovou opravdu vyhrála…

Avšak zpět ke Steinmeierovi. Jedenašedesátiletý uchazeč o židli po Joachimu Gauckovi, který předeslal, že do prezidentského kláni znovu nepůjde, očividně zvolnil pracovní tempo. Důvod je zřejmý - připravit se co nejlépe na nadcházející angažmá. Po krátké vánoční dovolené se rychle vrátil zpět do práce. Na programu má už jen jednu velkou cestu, do Kolumbie. Tamní mírový proces, který nastává po dekádách občanské války, podporuje Německo diplomaticky stejně jako finančně. Dalšími zastávkami budou konference v Paříži a pravidelné rokování v Bruselu. Následovat mají spanilé jízdy po Spolkové republice, při nichž chce Steinmeier hovořit s důležitými politiky, aby získal ještě větší podporu pro prezidentskou židli.

Teoreticky by nemělo jít o nijak těžký úkol. Spolkové shromáždění, které hlavu státu volí, představuje sumu 1260 hlasů, vždy 630 ze Spolkového sněmu (Bundestag) a z jednotlivých zemí (Bundesrat). K úspěchu stačí prostá většina 631 hlasu. SPD má k dispozici 386 až 388 rukou, unie 542 až 543. Výsledek by měl být v kapse.

Matematika je ovšem jednou stranou mince, po ní přijde na řadu samotné vykonování úřadu. Předně půjde o nastavení rytmu. Steinmeier, zvyklý procestovat ročně zhruba 400 tisíc kilometrů, si musí zvyknout na pomalejší chod v zámku Bellevue. A ten je proti výkonné moci opravdu jiný, připomínají experti. Nastupující prezident a jeho okolí proto připravují jakousi Agendu 2022. Má jít o jízdní řád povinností a úkonů na celou dobu pětiletého mandátu. V porovnání s Gauckem jde o výraznou změnu. Toho vynesla nahoru vlna sympatií, míra uznání a vlastní charisma. Steinmeier je naproti tomu “plánovač”. Má co dělat se silou zvyku, závazkem jsou pro něj velmi dobré styky s výraznými postavami nejen politické, ale rovněž společenské scény.

Vyústěním tohoto přístupu jsou dvě témata, stabilita demokracie a budoucnost Evropy. Klíčem k oběma je podle Steinmeiera správná komunikace. Jak ta přímá s občany, jíž se chce hodně věnovat, tak ta přes média a po sociálních sítích. Stavět chce na faktech, rád by potíral emoce, zejména ty negativní. V sociálních otázkách, jež nemíní opomíjet, mu hraje na ruku fakt, že pochází ze skromých poměrů. Zátěží pro něj může být to, že byl jedním z duchovním otců Agendy 2010, která měla reformovat německý sociální systém a trh práce. Jenže její výsledky považují mnozí Němci za poněkud sporné.

Přemostit minulost a současnost mají prezidentovi pomoci lidé, jimž věří. Klíčoví kolegové mají putovat na novou adresu spolu s ním, další dostali nabídku.

Střídání stráží, které se v únoru v Německu chystá, má větší ambice, než se stát pouhým personálním tahem. S Angelou Merkelovou na místě kancléřky v zádech má Steinmeier šanci, že bude úspěšný. V cestě mu však budou stát výzvy, které se dají předjímat, ale ne zcela přesně odhadnout. Další směřování Evropské unie a role německého státu doma a navenek k nim bezesporu patří.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek