Kandiduj na prezidenta, budeš dobrý neviditelný senátor. Komentář Petra Holce

Petr Holec

Zdá se, že přímá prezidentská volba má na kandidáty přímo toxický účinek: prostě taky nemůžou najednou jen tak skončit, potřebují další dávku. A nejlepší dávkou je podle všeho Senát, do jehož velkoryse placené bezvýznamnosti se chce uklidit stále více poražených z prezidentské volby. Nejdřív Marek Hilšer, po něm Jiří Drahoš a teď i Pavel Fischer. Ti všichni touží být senátory. A všichni samozřejmě v Praze.

Je to velká ironie, mělo by to totiž být přesně naopak: až po parlamentní politické zkušenosti, jež z vás smyje panenskou politickou naivitu, kandidujete na prezidenta. Ten je ústavně nejvyšší šajba a sem tam klidně i řídí zemi, i když s tím ústava moc nepočítá. A ne že se nejdřív oťuknete v prezidentské volbě a pak prostě jdete institucionálně dolů, až třeba skončíte jako starosta vísky, kde se starostuje v hospodě.

Svým způsobem tím Hilšer, Fischer i Drahoš prezidentskou volbu znevažují, tedy jestli to ještě vůbec jde. Inzeráty a billboardy kamarádů Miloše Zemana totiž úplně stačí. V podstatě z volby dělají ne vrchol politické kariéry, jak to dosud bylo, i když se to vždycky nezdá, ale naopak začátek: jste na začátku důchodu a nudíte se, leze na vás krize středního věku, stýská se vám po někdejším vlivu… Tak prostě kandidujete na prezidenta. Něco se nakonec stane.

KOMENTÁŘ: Limity Fischerovy kandidatury: Jak chce z Prahy měnit regiony a jak spojí strany?

sinfin.digital