Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Když bavič nebaví. Ringo Čech zvoní ruskými rolničkami. Komentář Zdeňka Šarapatky

Když bavič nebaví. Ringo Čech zvoní ruskými rolničkami. Komentář Zdeňka Šarapatky

Mezinárodní ostudu, kterou před pár dny předvedly hned dvě političky z Babišovy stranické líhně a jež lze  bez váhání označit za politický bizár léta či rovnou za politickou omezenost, nyní trumfl okurkový majstrštyk Velebovy partaje. Papalášské manýry Karly Šlechtové, která se na brněnské Velké ceně sápala (sic!) s odvoláním na ministerský post po šokovaném italském idolu i drsná ukázka  ryzí východňárské diplomacie od pražské primátorky Krnáčové, která se dožadovala na britském ministru mezinárodního obchodu odpovědi, zda byl špión, s přehledem zastínilo jmenování Františka Ringo Čecha volebním lídrem Zemanovy Strany práv občanů.

Místo Velebova nedomrlého outfitu z časů sedmdesátek a jakešovské rétoriky á la Červený hrádek nasadil Hrad hned do první linie „své“ partaje nevymáchaná ústa lidového mudrce, který má už za dva měsíce přitáhnout k urnám dolních deset milionů. Snaha přesvědčit voliče obhroublým rykem, jenž má vyvářet iluzi selského rozumu coby lidové politiky bez příkras a nebývalého tahu na branku,  tu přitom už byla. Bavič Čech by se totiž stal nástupcem partajního barda ČSSD, ausgerechnet  z branže, Vítězslava Jandáka. Jen v jiném dresu, ten z ČSSD už bavič obnosil, teď nosí funglovku SPO i s hradním metálem. Za uřvaným stylem a divadelní šmírou v  Poslanecké sněmovně, v níž by byl zase za Robina Hooda, se přitom skrývá prostý hlad po poslaneckém pašalíku na stará kolena.

Zda Čechovi vedení pražské kandidátky SPO nabídl sám Zeman, nebo si o něj rovnou řekl, lze s úspěchem spekulovat; právě druhou variantu si totiž sám vyzkoušel. Pamětníci Lidového domu  vědí;  František „Ringo“ Čech si říkal o funkci často. Parlamentní lavice mu v roce 1998 po dvou letech   ve sněmovně natolik učarovala, že ještě v tomtéž  roce uondal  špičky ČSSD, aby jej místo ohlášené kandidátky v Praze kandidovali do Senátu v Jičíně. Sázel přitom na slávu a na tutovku. A prohrál tam drtivě. Hned záhy si zamiloval křeslo ministra kultury ve vládách, kde už hrála prim ČSSD. Místo okázalého nadhledu, kterým se tak pyšní, přitom kvůli němu leštil kliky v Lidovém domě i ve Strakově akademii. Od Zemana po Grosse, přes Šloufa a bosse pražské ČSSD Hulínského. Ani jeden mu funkci nesvěřil, přímluvy tu nepomohly. Ministrem kultury se stal Pavel Dostál.

Hradní mužici teď sázejí právě skrz Čecha na palcové titulky, v nichž málem chybí slušné slovo: „Zeman rozdělil společnost na normální lidi a idioty“. „Češi jsou šmejdi, všechno rozeserou, varuje Babiše Ringo Čech“. „Ringo Čech, fanoušek Trumpa: Do prdele se starým světem Havla…“  A pro fajnšmekry k imigrantům:  „Domů šmejdi, bude zkáza!“ „ Kdo si myslí, že mám medaili za kamarádství, je nevzdělaný idiot“. „Kdo nemá v hlavě nasráno. Ringo Čech květnatě vítá Merkelovou a zapuzuje profesora Putnu a další idioty“. O jak velkém štěstí tedy můžeme mluvit, že se František Ringo Čech nestal šéfem kultury, je zjevné.  Voráčkovy a Valentovy Parlamentní listy se nad   hulvátem ale tetelí blahem;  senkrovna místní žurnalistiky totiž drží Nejedlého a Mynářovu SPO  mediáně při životě. Ruské peníze jí nesmrdí a Čech tam zvoní na oplátku rolničkami.

František Ringo Čech všude rád trousí životní moudra. Urputná  snaha o zmrtvýchvstání zašlé slávy mu při tom dala zapomenout na to nejtrefnější. Na umění včas odejít, než být směšný. A raději zas malovat zvířátka, co obdivují v lese kdekteré ženské partie. Sobě pro radost, nám pro klid.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek