Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Když bitcoin spustí fičák na burzách. Komentář ekonoma Vladimíra Pikory

Když bitcoin spustí fičák na burzách. Komentář ekonoma Vladimíra Pikory

Jestli byl začátek roku pro někoho opravdu zlověstný, pak to byli majitelé kryptoměn. Určitě někoho takového taky znáte ze svého okolí: Jedno, jestli je to úspěšný podnikatel, drobný živnostník, či třeba policista, napříč všemi profesemi i sociálními skupinami různí lidé zvláště na konci loňského roku podlehli lákadlu bitcoinu a dalších kryptoměn.

V té době už bylo zcela jasné, že se jedná o cenovou bublinu a prudce rostoucí cena kryptoměn nemá nic společného s jejich skutečnou hodnotou, nýbrž je jen dílem spekulací. Přesto pokušení spočívající v některých extrémních případech ve zhodnocení řádově i o desítky či stovky procent za pár dnů bylo příliš vysoké. Například já bez velkého přemýšlení napočítám ve svém okolí aspoň pět takových „spekulantů z lidu“ a to je jen špička ledovce v podobě těch, kteří pocítili potřebu mi to vzhledem k mé profesi vyslepičit. Těch, již v mém okolí na kryptoměny spekulují, ale moc se tím nechlubí, bude aspoň desetkrát víc.

Když jsem o kryptoměnách psal na tomto místě naposledy – to bylo v prosinci —, byly na svém naprostém vrcholu. Tehdy jsem vyjádřil obavy, že se v nich maskuje obrovské nebezpečí. Že všechno bude záležet na tom, kolik lidí a jak rychle se do těchto spekulací zapojí. Pokud počet lidí přesáhne určitou prahovou úroveň a pokud se pak cena kryptoměn zákonitě zřítí, mohly by kryptoměny sehrát roli přesně takové rozbušky, jakou se v roce 2008 staly americké hypotéky. A co po nich následovalo, víme. Už jsme téhle prahové úrovně dosáhli? Nebo zatím ještě pořád můžeme být v klidu?

Podívejme se na to od lesa. Až dosud valná část z těchto „amatérských spekulantů“ žila v domnění, že si na ně státní moc nepřijde. Že „přece“ kryptoměny nelze regulovat, protože jsou konkurencí klasickému bankovnictví. Takže státní orgány, jež mohou regulovat banky, na virtuální kryptoměny jednoduše nedosáhnou. Nu – poslední dny mnohé z nich vyvedly z omylu. Zregulovat kryptoměny je překvapivě snadné. Stačí, když se administrativním zákazem přesekne možnost převést klasické peníze na kryptoburzu. Pak najednou nebude kryptoměnu za co koupit. Vy máte peníze, někdo jiný má kryptoměnu – ale nemůžete k sobě, protože vaše peníze není k prodávajícímu na burze jak dostat. A přesně tohle poslední týden do určité míry udělaly některé banky v USA a ve Velké Británii. Konkrétně znemožnily používat platební karty pro nákup kryptoměn.

To samozřejmě ještě není úplný zákaz, ale je to dost značné znepříjemnění transakcí. Ted ještě hypoteticky zbývá znemožnit jakékoliv bezhotovostní převody peněz na kryptoburzy, a kryptoměny tím mohou být téměř zcela torpédovány. Samozřejmě vždy půjde nějak toto opatření obejít – třeba přes banky ve třetích zemích. Ale už je to natolik uživatelsky nekomfortní, že pro běžného drobného spekulanta by to znamenalo skoro konečnou. A k čemu by někomu bylo vlastnictví kryptoměn, pokud by je nemohl vyměnit zpět na klasické peníze? Jakýkoliv uchovatel hodnoty má jako uchovatel hodnoty smysl jen tehdy, pokud jím lze snadno platit, respektive pokud jej lze snadno směnit na široce akceptované peníze.

Rozkmitaný kurz je pro kryptoměny typický. Proč tomu tak je, čtěte zde>>>

A důvod, proč se banky v těchto dvou zemích rozhodly tak přitvrdit? Mají obavy, že případný prudký propad kursů kryptoměn by vedl ke zchudnutí bankovních klientů, a ti by tak najednou nebyli schopni splácet své úvěry, které si vzali u klasických bank. Tedy míněno zejména úvěry na nákup kryptoměn. Celkem logická obava. Že takových úvěrů v našich končinách je jak šafránu? U nás možná. V anglosaských zemích je to jiné, i když přesná statistika neexistuje. Banky se tedy zjevně začaly bát toho co já: že totiž pokud se do spekulací s kryptoměnami namočí určitý počet běžných domácností a pokud dojde k prudkému propadu ceny, může být zle.

Asi celkem nepřekvapí, že kryptoměny na zákaz zareagovaly přesně tak, jak se banky obávaly, že by mohly zareagovat: totiž propadem. Například bitcoin během 24 hodin v pondělí ztratil 10,27 % své hodnoty (na 7449 USD/BTC). Když vezmeme v úvahu, že už jsme na některých burzách byli i na 20 tisících dolarech, není to zrovna terno. A tím se zase obloukem vracíme k původní a klíčové otázce: Dosáhla už kombinace počtu zapojených spekulantů a míry propadu ceny oné prahové hodnoty, aby se mohla stát rozbuškou pro něco vážnějšího…?

Nebudu vás napínat, to v tento okamžik ještě nikdo s určitostí není schopen říct. Za měsíc nebo dva budeme moudřejší. Ale už jen to, že si tuhle možnost vůbec musíme připustit, je vlastně docela důležité zjištění. A to ještě není všechno.

Na finančních trzích platí – je to celkem snadno statisticky doložitelné –, že čert vždycky přihazuje na stejnou hromadu. Kupříkladu když zbankrotuje jedna země, prudce roste riziko, že do půl roku zbankrotuje i země druhá a třetí. A pak zase bude třeba na deset let klid. Právě proto je nutné dosud celkem nepřehlednou situaci kolem kryptoměn chápat v širších souvislostech. A těmi širšími souvislostmi je fakt, že ve stejný den, kdy tak prudce propadly kryptoměny, tedy v pondělí 5. 2., zažily i akciové trhy „nejčernější den“ za celé roky. Mnoho i ostřílených spekulantů skutečně propadlo nefalšované panice. Například akcie klíčové americké banky Wells Fargo, jež sehrála svou negativní roli i v událostech roku 2008, klesly během jediného dne téměř o devět procent. Čím to?

Další komentáře autora najdete na webu Reflexu

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek