Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Kolik stojí máslo, je libo pařátek a separátek a jak se francouzsky řekne Bohnice. Komentář R. Maleckého

1080p720p360p

Dva měsíce před volbami, které mají rozhodnout o znovupřipojení k Sovětskému svazu, se v Česku objevil zásadní problém: dodávky a cena másla. V ryze českém obchodě zvaném Penny Market ho měli za příznivých 43 korun za čtvrtku, jenže došlo. Jiný, méně český obchod zvaný Lidl ho sice v sortimentu měl, ale tam pravověrní čeští křesťané odmítají nakupovat, neboť řetězec zamaloval kříže na obalu od smažených brambůrek. A tak Češi musejí do dalšího českého krámu zvaného Kaufland, kde mají rakouské máslo za 54,90 a pro jistotu si na něj nalepují pípací čipy, aby jim ho Češi nekradli. A nyní k méně podstatným událostem.

Když jsme u nakupování, lidovecký ministr zemědělství Marian Jurečka vyzval české spotřebitele, aby kvůli kauze vygumovaných křížů týden nechodili do Lidlu.

„Jednání Lídlu mi přijde neuvěřitelně pokrytecké. Pokud lákají zákazníka na řecký týden a používají pro tuto kampaň fotografie kostelů, ke kterým symbol kříže tisíce let patří, pak nechápu, proč takový symbol umazávají. Stydí se snad za to, že i náš stát má základy v křesťanství? Budou požadovat i po dalších výrobcích, aby důsledně z obalů byly odstraněny další symboly naši historie a kultury?“

(Marian Jurečka na facebooku, 1. září)

V zásadě tomu rozumíme. Úkolem vlády ve vyspělé tržní společnosti samozřejmě není nic jiného než regulace prostřednictvím nařízení nebo občanských výzev. Rozumíme taky tomu, proč k tomu vyzývá právě Jurečka z pozice místopředsedy křesťansky orientované strany. Méně už je nám jasné, proč podobné výzvy v obecném duchu z úst ministra zemědělství nezazněly, když potravináři umazávali z párků maso a nahrazovali ho namletými pařáty. Například. Že by to bylo způsobeno nějakou specifickou konstelací uvnitř kabinetu?

Prezident republiky dokonale znectil svého nedávného chráněnce, státního zástupce Ivo Ištvana. Jedno oko nezůstalo suché, když se hlava státu omlouvala expremiéru Nečasovi za to, že před třemi lety svévolně rozbombardovala ústavní pořádek a prosadila si vládu svých kamarádů.

„To, že doktor Ištván tehdy opravdu vypouštěl zprávy, že je tady obrovská mafie – propojení politických a ekonomických struktur a že bylo zabaveno tolik a tolik zlata, tolik a tolik set milionů korun a tak dál – to je všechno pravda. Já jsem také veřejně sebekriticky přiznal, že jsem tomu uvěřil. Akce Ištvána a Šlachty byla provokací proti ODS. Považujte to za určitý druh omluvy, i když těch, kdo byli těmito dvěma lidmi dezinformováni, bylo příšerně mnoho.“

(Miloš Zeman v rozhovoru pro TV Blesk, 27. srpna)

Je zřejmé, že Zeman na státní zástupce neplive jen tak, pro nic za nic, a už vůbec ne proto, že by se skutečně toužil omluvit. Prostě jednoho chráněnce nahradil jiný, co mu nosí pravý ovárek a klobásky, žádné pařátky a separát, a který má teď sám s prokuraturou opletačky. Proto ten obrat. Nás ale v této souvislosti napadla tato provokativní myšlenka: Pokud tedy Zeman Ištvanovi naletěl, jsou všechny jeho následné kroky, jako bylo jmenování Rusnokova kabinetu a vyhlášení voleb na podzim 2013, právně nicotné? A premiérkou je tedy nadále Jana Nagyová?

Ministr vnitra Milan Chovanec nevydýchal křivdu, kterou mu způsobil kariérní postup Lubomíra Zaorálka na úkor jeho vlastních ambicí, a vstoupil do hnutí ANO. Fakt, nekecáme.

„Slyším od lidí tzv. z ulice jejich názory, které jsou mnohdy zdravější než ty, co poslouchám v Poslanecké sněmovně.“

(Milan Chovanec ve videu na facebooku, 30. srpna)

Parlamentní žvanírna, kde jsme to už slyšeli? Chovanec bude dobrý žák velkého učitele.

Existuje paní jménem Muriel Blaive a ve Francii je historičkou. U nás v Česku poradkyní ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů. Muriel Blaive nedávno rozzuřila část zdejší historické obce svými prohlášeními, že archivy nesvědčí o zlu komunistického režimu. A jala se vysvětlovat.

„Někteří lidé se také ptali, co jsem měla na mysli „neustálým procesem vyjednávání“ mezi režimem a občany a odsuzovali mou naivitu, pokud jsem si myslela, že se opravdu uskutečnilo jakési vyjednávání u kulatého stolu. Sociální vyjednávání či společenská smlouva, kterou jsem zmínila, je sociologický koncept. Neznamená, že si lidé a režim doslovně spolu sedli u stolu. Je odkazem na Havlův Dopis Dr. Gustávu Husákovi (1975) a mnoho dalších esejů.“

(Muriel Blaive pro a2alarm.cz, 1. září)

Aha. To je ale milé. Takže vyjednávání jako sociologický koncept lidé měli, když je komunisti stříleli na hranicích, bachaři je mučili a zabíjeli v kriminálech, nebo z nich prostě v denním útlaku režim vyráběl zraněné, porobené trosky. Nevíme, jak se francouzsky řekne Bohnice nebo Horní Beřkovice, ale předpokládáme, že nějaký příhodný ústav tam mít budou.

Tak bacha na falšování historie, bude toho teď přibývat. Klidnou mysl.

Text původně vyšel na serveru HlídacíPes.org.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek