Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

KOMENTÁŘ: Sjezd přehnaných očekávání: Chovanec, Zimola ani Hamáček spásou nebudou

KOMENTÁŘ: Sjezd přehnaných očekávání: Chovanec, Zimola ani Hamáček spásou nebudou

Čekat cokoli zlomového od nedělního sjezdu sociálních demokratů by bylo bláhové. Přestože se po volbách ze strany ozývaly hlasy volající po razantních změnách a odchodu do opozice, povolební dynamika i výsledek prezidentské volby nejstarší českou politickou stranu tlačí k participaci na vládní většině a do defenzivního postavení zároveň. Sjezd tak nebude o hledání nových tváří a nové strategie, natož o radikálně-levicovém programovém obratu, jako spíše o opatrném příklonu k něčemu vyzkoušenému. Těžiště české politiky táhne sociální demokraty k Zemanovi a tudíž ke konzervativnímu hledání východiska ze současné její krize.

Relevantní kandidáti na předsedu, tedy Jan Hamáček, Milan Chovanec a Jiří Zimola, se takřka v ničem neliší. Ani jeden není novou tváří, ani jeden nenabízí vizi sociálně-demokratické politiky pro budoucí roky, všichni připouštějí za jistých okolností participaci na vládě Andreje Babiše a každý z nich deklaruje vstřícný vztah k prezidentovi. Všichni tři se tudíž logicky inspirují v minulosti, hrají opatrně na jistotu a spásu spatřují po vzoru Miloše Zemana v jistém obratu k národovecké programatice.

Čekat od nich pokus o formulaci ambiciózní, natož progresivní levicové politiky, která by mohla oslovit i jiné, než tradiční voliče ČSSD, kteří sice volí Zemana, avšak mezi stranami začali v mezičase upřednostňovat ve velké míře hnutí ANO a SPD, by tudíž bylo podobně realistické, jak počítat s tím, že se fotbalová FC Barcelona vzdá pověstného celoplošného a ofenzivního tiki-taka systému a začne praktikovat na obraně postavené catenaccio.

V neposlední řadě lze o všech třech kandidátech na předsedu říct, že jsou spíše zákulisními hráči a stranickými bafuňáři, kteří jsou zvyklí komunikovat s typově podobnými spolustraníky, dokážou tak sice manévrovat uvnitř strany, mezí jejími proudy a regionálními klikami, avšak nedisponují potenciálem, který nutně potřebuje každý lídr, jehož ambicí je oslovit masy. „Jednotliví kandidáti zpravidla uvažují spíše s ohledem na to, jak přitáhnout bývalé voliče, tedy ohlížejí se do minulosti, případně hledají nějaké krátkodobé pragmatické či populistické řešení,“ říká k tomu politolog Ladislav Cabada.

Ilustrovat to podle něj lze právě na tom, jak se všichni tři zmínění kandidáti lísají k Zemanovi. Podle Cabady právě tento očekávatelný manévr sociálních demokratů může po sjezdu nahradit absenci srozumitelného programu a charismatického lídra. „Současně by mohl posloužit jako mediální zástěrka pokračujících rozporů ve straně,“ dodává Cabada s tím, že ať už vyhraje volbu předsedy kdokoli, lze jen těžko čekat, že ho budou všechny proudy akceptovat. Přimknutí k Zemanovi sebou ale nese i jiná úskalí. Tím nejpodstatnějším může být programová reorientace strany a ztráta jeji sociálnědemokratické identity.

Pokud totiž třeba Milan Chovanec po prezidentských volbách tvrdil, že Zemanova výhra jednoznačně vyvrací tezi o mizení levicových voličů, je třeba připomenout, že se Zeman na svůj elektorát neobracel ani tak se sociálně-demokratickým programem, jako spíše národně-socialistickým. Právě v tomto duchu je třeba také chápat Chovancovu výzvu k levicovému obratu. „Jako předseda ČSSD budu chtít, abychom přestali ideově bloudit a vrátili se ke svým programovým kořenům. I proto budu usilovat, abychom měli dobrý vztah s prezidentem republiky, jehož vnímám jako bytostně levicového politika,“ nenechává Chovanec nikoho na pochybách.

Cabada pak upozorňuje na další aspekt případného příklonu ČSSD k Hradu. „Osobně budování pevné vazby na prezidenta u jakékoli strany – a ať je tím prezidentem kdokoli – nepovažuji za dlouhodobě moudré, protože potlačuje hledání vlastní pozice strany,“ vysvětluje politolog v rozhovoru pro INFO.CZ. Podle něj ale není zároveň pochyb o tom, že krátkodobý efekt taková vazba v případě ČSSD mít může, byť by se později – tedy po odchodu Miloše Zemana z aktivní politiky – mohlo ukázat, že to byl krok, který stranu dlouhodobě spíše oslabil.

Je svým způsobem pozoruhodné, že ač se sjezd koná jen několik měsíců po volebním výprasku strany ve sněmovních volbách, v zásadě se nedostane na nic jiného, než volbu nového vedení. A to se může dost dobře stát, že se delegátům nepodaří z důvodů časové tísně zvolit nikoho jiného, než předsedu a snad i prvního místopředsedu. Neméně rozporuplným signálem pro širokou veřejnost bude, pokud strana skutečně uzavře velkou část sjezdové debaty před novináři a veřejností. Že se bude prát špinavé prádlo, na vzkazu voličům, který je hoden leda tak nějakého konspiračního spolku a nikoli sebevědomé politické formace, nic nemění.

Pozastavit se musíme také nad tím, že kandidáti na předsedu nevedou předsjezdovou debatu v programové rovině, nýbrž se de facto pouze dohadují, zda a za jakých okolností jít do vlády hnutí ANO. Jinak řečeno politikaří, přitom se v tomto ohledu liší jen nepatrně. Ani jeden z nich nepracuje s variantou, že by ČSSD zaujala pozici principiální opoziční formace. Pokud tedy čekají politici a česká angažovaná veřejnost na sjezd s jistou dávkou netrpělivosti právě v souvislosti s případným vládním angažmá ČSSD, už teď lze říct, že se strana po sjezdu nejspíš nějakou formou participace na vládní většině podílet bude. Ostatně předčasné volby by ji v její současné kondici příliš neprospěly.

Nejvstřícnější k Babišovi je přitom Jiří Zimola, který minulý týden deníku Právo řekl, že zastává presumpci neviny a pohlíží na člověka, který dosud nebyl pravomocně odsouzen, jako na nevinného. Zároveň zdůrazňuje, že nemíní snižovat odpovědnost hnutí ANO za svou nominaci na post premiéra a Babišovi vzkazuje, že pokud by s ním šel do vlády, tak to musí být v pozici partnera a nikoli podřízeného. Milan Chovanec a Jan Hamáček naopak i nadále trvají na tom, že ČSSD nebude ve vládě s trestně stíhaným politikem.

Celkově lze nakonec říct, že si nejostřejší rétoriku ve vztahu k předsedovi hnutí ANO osvojil Chovanec, avšak s tím, že tato teze platí oboustranně. Také Babiš otevřeně deklaruje, že by s Chovancem ve vládě neseděl. Je tak otázka, zda se v případě exministra vnitra nejedná o vynucený posun. Navíc se v jeho případě nelze zrovna dvakrát spolehnout na to, že bude za dva nebo tři měsíce tvrdit totéž, co dneska. Minulost nás v tomto nabádá k maximální obezřetnosti.

Ať už se ale předsedou sociální demokracie stane v neděli kdokoli, jedno platí zcela jistě a sjezd na tom změní pramálo. Andrej Babiš pracuje s blokem složeným z hnutí ANO, SPD, KSČM a právě ČSSD. Sociální demokraty potřebuje především k tomu, aby se vyhnul kritice, že legitimizuje strany situované na pravém a levém okraji české politiky. Pokud se ale situace – a zopakujme, že jde v tuto chvíli spíše o nepravděpodobný scénář – vyvine tak, že ČSSD zavelí k odchodu do opozice, Babiš bude mít ještě pořád spolu s komunisty a Okamurou dostatek hlasů na to, aby jeho druhá vláda důvěru nakonec získala.

Že se v takovém případě bude na vládě podílet aliance komunistů a „nácků“, je téma paměti hodné a pro Babišův historický odkaz zásadní, věnovat se mu ale budeme až v některém z příštích textů.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek