Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Komentář: Zeman Západ nezajímá, ruský šváb odpuzuje. Nepomůžou mu ani velvyslanci

Komentář: Zeman Západ nezajímá, ruský šváb odpuzuje. Nepomůžou mu ani velvyslanci

Amerika posílá do Prahy nového velvyslance. Po varietním kousku Hradu, při němž česká hlava státu tak dlouho žonglovala se jménem Ivany Trumpové, až její exmanžel nominoval na pražský post barda svojí partaje, jde o další lekci Zemanově vyčichlé prognostice. Zda k urputnému lobbingu za Trumpovu českou prvničku, diplomacie sem, diplomacie tam, vedl Zemana víc její původ, než servilita ke každému, kdo má pletky s Moskvou, je nepodstatné. Oboje totiž ilustruje žalostný fakt: současného českého prezidenta nebere Západ ani trochu vážně.

V čem by byla Ivana Zelníčková z Gottwaldova jako americký ambasador kovanější, než Stephen King z Wisconsinu coby Trumpův republikán z profese, Hrad nevysvětlil. Že bude pro obě země užitečnější znalec americké politiky spíš než přebornice v modelingu, je přitom nasnadě. Zemanovy naděje přesto neberou tak úplně za své. Pro českého prezidenta, který visí na rtech Kremlu, není totiž velvyslanec americké hlavy státu, zavalené třeskutými skandály právě okolo ruských vazeb, vůbec špatnou volbou. Bobtnající podezření z vlivu Kremlu na Trumpovo volební vítězství jsou pak pro Zemana doslova rajskou hudbou. V tolik společného ani nedoufal.

Z nouze teď cedí ctnost i hradní ansámbl. „Mohu poznamenat, že americký prezident Donald Trump dává nominací člověka blízkého Bílému domu a špičkám Republikánské strany jasně najevo, že Česká republika je důležitým spojencem USA,“ kvapem sděluje národu Jiří Ovčáček. O Ivaně Trumpové už nikde ani slovo. Za první osobou v prohlášení mluvčího lze pak rovnou vytušit diagnózu; Zemanův klon, jehož osobní názory tu nikoho nezajímají, se má sám za státníka. K extra politickému bizáru  na téma nového amerického velvyslance tu chybí přesto jediné, smršť zasvěcených hodnocení místní obchodnice s etiketou Elišky Haškové – Coolidge. Bývalá (sic!) sekretářka z Bílého domu má totiž politicky jasno, Zeman i Trump jsou pro ni na chlup stejnými titány a spasiteli naší doby. Jak se navíc ukázalo v jejím rozhovoru s Pavlem Štruncem pro Info.cz, k patentu na rozum tu stačí žalostně málo. Jen pohádkový osobní příběh a pár starých děkovaček z washingtonského archívu. 

Ani nominace nového ambasadora Spojených států, ani marné lekce z etikety, ale nedostanou Miloše Zemana na vytouženou fotografii z Oválné pracovny. Ze sebejistých jarních termínů jeho přijetí v Bílém domě nakonec zbyla jen omluva, že Trump teď nemá čas. Ani tu ale zatím nikdo neviděl a nezbývá než počkat, než ji najde Ovčáček.  Čas do prezidentských voleb se přitom zostra krátí a vytoužené selfíčko s americkým prezidentem už mají všichni kolem. Od polského Dudy po Francouze Macrona. Potí se teď kvůli tomu i Hynek Kmoníček. Včera Zemanův lokaj a dnes český velvyslanec v USA v jednom teď pro očividný nezájem Trumpa o návštěvu z Prahy mlží jako o život; jeho diplomatické floskule a panické vytáčky z termínů setkání obou prezidentů předčí už i hradní majstrštyk s prezidentskou virózou. Přitom jde o profíka, jenž na velvyslaneckých židlích už ledacos zařídil. Včetně alibi pro Zemanova někdejšího premiérského poradce Šloufa, když na něj před léty praskla schůzka na zapřenou u Saddáma Husajna v Bagdádu. Šlouf si prý v té době (sic!) léčil klouby v Třeboni.

Je-li náplní práce českých velvyslanců, placených z daní vlasti, především vymýšlení báchorek, které mají stůj co stůj omluvit nezájem jejich hostitelů o českou hlavu státu, je Zemanův Kmoníček mužem na svém místě.  Pro daňové poplatníky nikoliv.  Ironická dikce a přidrzlé fabulace, s nimiž na Hradě odrážel každou kritiku nezřízeného chování svého chlebodárce a nad kterými se tu tetelila i leckterá média, totiž ani omylem nepatří k velvyslaneckému úřadu.  Víc o působení Kmoníčka za oceánem nevíme. Není ovšem zdaleka sám. Jak se na velvyslaneckém postu v Moskvě činí star KSČM Vladimír Remek je tu také tajemstvím až za hrob. Zda je spíš vyslancem proruského prezidenta Zemana, který by vlastní zemi rád naservíroval Putinovi, nebo suverénní republiky coby spojence NATO a člena Evropské unie, se lze jen domýšlet. Podezírat nositele Leninova řádu, Řádu Klementa Gottwalda a Hrdinu ČSSR i Sovětského svazu ausgerechnet ze vzorné reprezentace českého spojenectví v severoatlantické alianci a v demokratických strukturách Evropy, by beztak bylo jen čiré fantazírování. O Zemanově fanklubu na českých ambasádách je ale ticho i jinde. Získat představu o detailech slovenské politiky od velvyslankyně Livie Klausové není skoro kde. S výjimkou prezentace slovenských přednášek jejího manžela, českého exprezidenta Klause v Nitře a Bratislavě, nebo stříhání kilometrů pásek během řady oficialit, má totiž občan smůlu. Víc už se od Klausové nedozví. Pražským hradem prosazené, „diplomatické“ kádry, které život neposadil zrovna do rakety nebo do role první dámy a občan nemá o jejich skutečném poslání nejmenší tušení, lze najít leckde.  Přes Německo po Čínu a postsovětské republiky s jejich diktátory, s nimiž Zeman tak přátelsky souzní.

Trumpův velvyslanec prý bude na Hradě vítán, na ruské šváby si zvykají i u něj doma. Za návštěvu Miloše Zemana v Bílém domě ještě do tuzemských prezidentských voleb mu tu udělají jen samá pomyšlení. Na rozdíl od velvyslance Schapira, jehož věčným ostouzením předváděl Zeman loajalitu ke Kremlu, nebude mít ambasador King Hrad už „zakázaný“. A na nóbl akcích bude znovu sedět v první řadě. Kšeft je kšeft, na mravy si v prezidentské kanceláři odjakživa nepotrpí. Když Zemanovi nezamete cestu do Washingtonu nový velvyslanec, zkusí to pak prezidentovi milci. K Trumpovi ho sice neprotlačí, ale už teď nám nutí Zemana coby druhého Roosevelta. Nohy taky nechodí, ale hlavě to prý pálí jako nikdy. Že tu přirovnání s americkým státníkem sakra kulhá, by byl hotový protimluv, za vidinu českého Roosevelta tu ale v létě povstal i jurský park z ČSSD a proletáři kumštu. Že je Zeman ve vrcholové kondici a „jenom mu to nechodí jako Rooseveltovi“, na nás teď  v Parlamentních listech prozměnu  křičí  Jandák, Škromach nebo Balvín a Srp či režisér Svoboda. Okurková sezóna je zjevně v plném proudu, za hvězdy tu jsou i političtí nebožtíci. Úprk od pletich zneuznaných starců někam k vodě je tu proto nejlepším řešením. A s dobrou knížkou obzvlášť. Nad Mňačkovým evergreenem Jak chutná moc nebo Žlutým baronem od Patočky ale zaručeně mrazí i na přímém slunci. Léto budiž pochváleno…až podzim o nás rozhodne.

Autor je komentátorem INFO.CZ.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek