Léčba Trumpem. Světu může přinést větší stabilitu než Obama

Léčba Trumpem. Světu může přinést větší stabilitu než Obama

Přestože komentáře po vítězství Trumpa varovaly před zhoršením geopolitické situace, zatím tomu nic nenasvědčuje. Může se klidně stát opak.

Vítězství Donalda Trumpa znamená kritické ohrožení pro střední a východní Evropu a Pobaltí by se mělo pomalu chystat na ruskou nadvládu. Tak by se zhruba daly shrnout názory v některých médiích napříč Evropou krátce po americké volební noci. Z toho, co víme dnes, je zřejmé, že není dobré přikládat velkou váhu volebním programům. Papír snese všechno, realita může být a často také je úplně jiná.

Zatím se nezdá, že bychom se měli se zvolením Trumpa bát nějakého zásadního narušení geopolitické rovnováhy. Pokud se skutečně stane ministrem zahraničí bývalý starosta New Yorku Rudy Giuliani, všechno může být zcela opačně, než původně tvrdila média. V rozhovoru s Českou televizí Giuliani uvedl, že počítá s vybudováním raketového deštníku nad Polskem a Českou republikou a se zvýšením počtu amerických vojáků v regionu. Tedy s něčím, co Obamova administrativa neudělala a místo toho přesouvala pár stovek amerických vojáků napříč Evropou.

Abychom pochopili Trumpovo myšlení, a především myšlení lidí v jeho týmu, je dobré si přečíst rozhovor s bývalým ministrem zahraničí USA a poradcem několika amerických prezidentů Henry Kissingerem v posledním vydání magazínu The Atlantic. Z něj je zřejmé, že Trump bude vzhledem k nedostatku zkušeností pečlivě naslouchat svému týmu a bude jednat z pozice síly. A pokud někdo rozumí síle, jsou to právě Rusové.

Trump navíc drží v ruce poměrně silné trumfy v podobě protiruských sankcí. Pro Moskvu je jejich zrušení dost možná mnohem více „sexy“ než zahraniční dobrodružství v Sýrii a na Ukrajině. Ta mohou možná dobře posloužit image Vladimira Putina ve chvíli, kdy se ekonomice příliš nedaří, ale dlouhodobě nejsou udržitelná. A to nejenom proto, že vyčerpávají státní kasu, ale také proto, že v nich prakticky nelze dosáhnout rozhodujícího vítězství. Je tak dobře možné, že Trump vymění sankce za celosvětové uvolnění.

Američané by si mohli s jeho nástupem polepšit i v Tichomoří. Filipínský prezident Rodrigo Duterte v říjnu Spojeným státům vyhrožoval, že už nemá zájem o vojenskou alianci s USA, která trvá více než 60 let. Pro Washington by to byl zásadní problém, protože by jeho akceschopnost v regionu klesla k libosti Číny. Duterte zvolení Trumpa přivítal a nezdá se, že by mu vyhrožoval koncem vojenské aliance. Možná si řeknete, že výroky filipínského prezidenta někdy hraničí se šílenstvím, ale taková je holt reálpolitika, u níž nemůžete popřít, že od 2. světové války fungovala poměrně dobře.

Klid naopak nemůžeme čekat v případě Íránu, s nímž Spojené státy dosáhly „jaderné dohody“. Írán se měl přestat snažit získat jadernou zbraň a USA zvolnily sankce. Obama takovou dohodu uzavřel navzdory obavám tradičního spojence Izraele. Je klidně možné, že nově zvolený americký prezident od dohody ustoupí. A co se stane? Nic, co bychom neznali od islámské revoluce v Íránu.

Trump se nepochybně může dopustit některých zahraničně politických chyb, ale přiznejme si, že Obamova administrativa se v tomto ohledu příliš nevyznamenala a nastavila laťku hodně nízko.