Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Londýn chce vrátit Britům modro-zlaté pasy. Kroků, jež povedou zpět do minulosti, bude více

Londýn chce vrátit Britům modro-zlaté pasy. Kroků, jež povedou zpět do minulosti, bude více

Irská republika, soused Velké Británie, hlásí rekord v počtu nově vydaných cestovních pasů. V uplynulých 12 měsících jich tamní úřady vydaly skoro 780 tisíc, což je o šest procent více než v roce 2016. Pětina z tohoto počtu připadla na britské žadatele. 

Tato statistika je příhodným střípkem do mozaiky složitých kroků, procesů a výkyvů, označovaných jako brexit. Tedy odchod Spojeného království z Evropské unie, o němž rozhodli tamní obyvatelé v referendu v červnu 2016 a který aranžuje kabinet premiérky Theresy Mayové. Irské pasy byly v kurzu už před osudným hlasováním, postupně se k nim přidal zájem získat občanství i v jiných evropských zemích. Společným jmenovatelem je zájem britských občanů ponechat si tzv. evropskou příslušnost, čili ukotvenost v některé ze zemí, která v EU zůstává.

Těchto Britů je nicméně menšina. Větší část z nich preferuje budoucnost, která zrcadlí minulost. Myslí se tím éra před vstupem do unie. Jde o časy, kdy bílá barva znamenala - bez jakýchkoli výhrad - nevinnost, černá smutek, červená lásku a modrá věrnost, jak trefně shrnul deník The Guardian. Sluší se doplnit, že modrá je v britském pojetí modří královskou, symbolem nezávislosti a suverenity. „Zrcadlem pyšného, velkého národa,” připomíná Mayová.

A přesně v tomto duchu sdělil před Vánoci státní tajemník pro vnitřní záležitosti Brandon Lewis poddaným královny Ažběty II., že po brexitu, to je od dubna příštího roku, budou britské pasy opět modré. Nikoli „evropsky” červené jako dosud.

Vláda nadto upřesnila, že každý, kdo si požádá o pas od podzimu 2019, obdrží příslušný dokument beze zmínky o EU, což plyne z logiky věci, a že modrá z 20. let minulého století bude doplněna původním zlatým tiskem, to z patriotismu a nostalgie zároveň.

Kostky byly tudíž vrženy, a to možná důrazněji než v referendu, jehož výsledek si troufli mnozí zpochybňovat. Protože modrá, navzdory evropské rudé, žila v britských hlavách pořád. Teď mají zastánci starých pořádků jistotu, že úspěšně přežila.

Zní to možná až absurdně, jenže v Británii opravdu platí, že kdo nekope za modrou, není vlastenec. Analytici, kteří na tento fakt poukazují, přesto jedním dechem zpochybňují, zda jde o správný druh národní hrdosti, který království potřebuje.

Neboť slovy jednoho z labouristických poslanců má jeho země co do činění s přetáčením hodin rovnou o sto let zpátky, bohužel s nelichotivým imperiálním podtextem. 

Směřování ven z unie má tak charakter zpětného chodu. Pokud se hned po brexitu psalo, že jeho největšími přímluvci byli milovníci starých, často koloniálních pořádků, aktuální kauza kolem barvy pasů dokládá, že šlo o realitu.

Přičemž The Guardian zdůrazňuje, že nepůjde o osamocený návrat. K librám a uncím, jež si ostrovní velmoc zachovala, se má přidružit bezplatné mléko ve školách nebo vrdé pokuty za přestupky, jaké bývaly zvykem. Třiapadesát procent dotázaných z pro-brexitového tábora volá dokonce po znovuzavedení trestu smrti.

Hodnotí se to špatně, hlavně odjinud. Snahy vrátit monarchii pýchu, kterou jí podle mnohých Brusel vzal, dávají smysl. Kroky kabinetu, který ono adieu kočíruje, už poněkud méně.

Ale to je jiný příběh, namítlo by bezesporu tvrdé jádro těch, kdo se nemohou rozluky s Evropskou unií dočkat. Modrá je přece dobrá, nebo snad ne?

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek