Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Měkký, tvrdý, nepřátelský? Brexit může mít mnoho podob. Komentář Igora Záruby

Měkký, tvrdý, nepřátelský? Brexit může mít mnoho podob. Komentář Igora Záruby

Britská ministerská předsedkyně Theresa Mayová chystá pod tlakem zevnitř a zvenčí řeč, která má vytyčit trať pro odchod Velké Británie z EU. Některé kroky však už přednastavené jsou.

Britská média se shodují: premiérka Theresa Mayová – pokud by si mohla vybrat – si přeje spíše „tvrdý“ brexit. Čili tlustou čáru za členstvím Spojeného království v Evropské unii. Co si pod tím představit, nebo lépe řečeno co si pod tím představuje sama šéfka ostrovního kabinetu, má být známo v úterý. Tento den s datem 17. ledna má ukončit dohady, které se s přípravou této historické události pojí. Stejně jako sejmout z ramen Mayové břemeno, jež kvůli brexitu nese – a které tlačí dolů kurz britské libry. Zůstává nicméně legitimní otázka: bude Británie, Evropa a svět po premiérčině vystoupení opravdu chytřejší než dosud?

Může být, a také nemusí. Mayové se dosud podobným jasným prohlášením k brexitu vyhýbala, seč jí síly stačily. Ještě v září zdůraznila, že nebude poskytovat žádné dílčí komentáře na toto téma. A jak pravila, tak učinila – od té doby se žádné důležité rozpravy v dané záležitosti nekonaly. Vyčkejme na jaro, uvedly na podzim Londýn a Brusel: oním vyčkáváním se myslí doručení oficiální britské záležitosti o odchod ze Společenství do sídla unijních institucí.

Jenže ani to není datum, jež by vešlo do dějin. Půjde maximálně o startovní výstřel, pomineme-li samotný výsledek loňského referenda. Debata o detailech rozluky a její samotné provedení má trvat další dva roky.

Mayová se od začátku netajila, že včasné vyložení britských karet na stůl mohou její zemi poškodit. Platí to také obráceně, připomínají pozorovatelé – úporné mlčení rovněž k ničemu nevede. To, co je někde mezi tím, jsou rozporuplná prohlášení. A v zásadě bezradnost, nejen britská. „Theresa Maybe,“ reagoval na tento stav věcí prestižní časopis The Economist. A podtrhl, že v situaci, kdy má kabinet pouze těsnou většinu, jde o balancování na tenkém ledě.

Základní obrysy brexitu, nebo chcete-li jeho dopady, jsou přesto zhruba známy. Odstřižení od sedmadvacítky má zastavit příliv běženců na britské území. Volný pohyb pracovních sil, jedna ze základních svobod EU, skončí pravděpodobně jakbysmet, protože Britové se asi otočí k vnitřnímu trhu unie zády. Půjde mimochodem o přibouchnutí dveří, která Británie po přistoupení osmi bývalých postsovětských republik včetně Malty a Kypru hned od začátku ochotně otevřela. To jí zajistilo dostatečný přísun natěšených Poláků a Čechů, kteří výrazně pozvedli úroveň tamního sektoru služeb.

Výše popsané řádky se jeví jako reálné vyjádření toho, co britské listy a servery považují za tvrdý brexit. „Odejdeme,“ shrnuje několik aspektů dohromady sama Mayová. Ke zmíněným stopkám můžeme přidat i zamávání evropské celní unii. Ministr obchodu Liam Fox se netají přáním uzavřít bilaterální obchodní dohody s USA, Indií a Austrálií. Na úkor EU. V obchodní hantýrce (a nejen v ní) se tomu říká „hodit písek do motoru“. V každém případě si království a kontinentální Evropa dost pohorší.

Německo, ekonomický tahoun unie, mluví ještě o jednom scénáři: o destruktivním brexitu. Tento výraz použil například deník Frankfurter Allgemeine Zeitung. Vychází z obavy, že se obě strany nepohodnou a bude následovat „válka Roseových“ po vzoru známého filmu. Tahanice mohou vypuknout o to, kolik miliard mají Britové vrátit do státní kasy, nebo o existenci přechodných období pro postupné rozvolnění vzájemných vztahů.

V situaci, kdy Velká Británie a Evropská unie vědí očividně o dost více, co už nechtějí, místo aby si ujasnily, co chtějí, nelze tento vývoj bohužel vyloučit.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek