Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Nedivme se a nefňukejme. Rusko, Čína či USA přece ovlivňují volby v cizině dávno. Komentář Viliama Bucherta

Nedivme se a nefňukejme. Rusko, Čína či USA přece ovlivňují volby v cizině dávno. Komentář Viliama Bucherta

Mnoho lidí je pohoršeno informacemi, že Rusko se snažilo ovlivnit poslední prezidentské volby v USA i hlasování v dalších více než 20 zemích. Proboha, co je na tom zvláštního? Velmoci (všechny!) to dělají dlouhá léta po celém světě. Tomu se mohou divit pouze nesmírní političtí naivkové. Vsadil bych dost peněz i na to, že kdyby vyhrála Hillary Clintonová, tak to americká a světová média tolik nehrotí. Nevyzpytatelný Donald Trump se jim ale do krámu nehodí.

Bylo by s podivem, pokud by se v době internetu, sociálních sítí, elektronické korespondence, Facebooku a Twitteru nepokoušely nejvlivnější země světa (především Rusko, Čína a Spojené státy americké, ale jistě to dělají i další) nějak manipulovat s lidmi v cizí zemi tak, aby to nahrálo jejich vlastním národním zájmům. Dělá se to už dlouho a dělat bude dál.

Zda se podle falešných zpráv, nejrůzněji vypouštěných mediálních bublin a prefabrikovaných materiálů na některých webech, skutečně řídí i voliči, to je otázkou. Někteří, kteří jsou slabší ve vlastním úsudku, se možná zmanipulovat dají, ale většina nikoli.

Velmoci vždy prosazují své vlastní zájmy a k nim patří v zahraničí i podpora některých politických seskupení, ideologií a ekonomických či finančních skupin. Říká se tomu vzletně „zasahování do vnitřních záležitostí“ cizí země. Nemělo by se to dít, ale je to běžné.

Divit se tedy tomu, že Rusko se tak intenzivně na této úrovni zajímalo o americké prezidentské volby, nelze. Stejně jako je zřejmé, že prsty Američanů (prstíky určitě) by se daly najít v „růžové revoluci“ v Gruzii v roce 2003 či „oranžové revoluci“ na Ukrajině v roce 2004. V případě těchto dvou zemí by bylo dobré se zeptat i organizace Člověk v tísni, zda o tom něco neví, a také některých českých politiků. Jistěže se i tyto pohyby, stejně jako takzvané arabské jaro (od roku 2010 až dodnes) snažil kdekdo z ciziny ovlivnit a zasáhnout do děje.

Představme si nakonec modelovou situaci, jak se například velmoci rozhodly zasáhnout do podzimních sněmovních voleb v České republice. Vím, že je to tolik nezajímá, tak důležití nejsme, ale dávám to jako příklad.

Skutečně si někdo myslí, že kdyby najednou Moskva, Peking a Washington bojovaly třeba za ODS, tak by u nás občanští demokraté vyhráli? Ale kdepak. Dopadne to jinak. A kdo se bude snažit popostrčit kupředu takového Andreje Babiše či Bohuslava Sobotku? Putin, Trump, čínský vůdce Si Ťin-pching, maďarský premiér Orbán, nebo Arthur Peter Mutharika, prezident africké Malawi?

Slyším námitky: Ale Miloše Zemana Rusové a Číňané jistě podpoří. I na to, pokud se prezident rozhodne opět kandidovat, existuje naprosto jednoduché řešení – nefňukejte, jděte k volbám a zvolte si někoho, koho podobné velmoci nepodporují.

Kdo by to tak ale mohl být? Nepodpoří ho pro změnu Američané?

DALŠÍ AUTOROVY KOMENTÁŘE NAJDETE NA REFLEX.CZ

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek