Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Německá povolební kára jede dál, ale trpělivost dochází. Komentář Igora Záruby

Německá povolební kára jede dál, ale trpělivost dochází. Komentář Igora Záruby

Pátek 10. listopadu, na kdy si někteří politici a analytici slibovali pomyslnou tečku za vyjednáváním o podobě nové německé vládní koalice v sestavě CDU/CSU, liberálové FDP a zelení, je nenávratně pryč – a licitace u severozápadních sousedů pokračují. Přání kancléřky a šéfky CDU Angely Merkelové navzdory, k nevoli voličů jakbysmet. Jejich trpělivost s průtahy má však také své meze.

Výběr zdánlivě jediného možného řešení, které s ohledem na neochotu dále vládnout se sociální demokracií a s všeobecným odmítáním jakéhokoli paktování se s populistickou až extrémistickou Alternativou pro Německo (AfD), ukazuje svou druhou stranu. Tu, že upnutí se na variantu A bez existence varianty B má své riziko v tom, že ono „A” nemusí být nutně správně.

Dá se pochopitelně rozebírat, v čem se pomyslná trojka v námluvách rozchází. Soudě podle relativně kusých zpráv ze zákulisí, je takovýmto trnem v oku ochrana klimatu. Spor se vede o zákaz spalovacích motorů, o ukončení provozu uhelných elektráren, o kvóty na snížení emisí. Řevnivost panuje nejen mezi partajemi, ale rovněž v jejich vlastních řadách.

Například bádensko-württemberský ministerský předseda Winfried Kretschmann v dresu zelených nabádá kolegy k tomu, že stanovení mezních hodnot je fajn, jenže má své limity. Protože jde o časově omezené politiky. Jinými slovy, bavme se o obsahu, ne o technikáliích. Kretschmann navíc upozorňuje, že meze a časové lhůty mají smysl tam, kde je jasné, že dané technologie nebo nástroje končí. Což podle něj není případ naftových ani benzinových motorů, které je ochoten hájit – na rozdíl od mnoha svých militantněji laděných spolustraníků.

S přihlédnutím k prostému faktu, že řidiči-voliči jsou stále nad neřidiči v převaze, se tento problém řeší v zásadě nonšalatně. Ne tak v případě uhlí, kde požadují zelení o dost větší vstřícnost od FDP a CDU/CSU. Trvají na modelu ústupu od jádra po havárii ve Fukušimě, kdy byl stanoven konkrétní časový plán útlumů dílčích reaktorů.

Tenký led představují také daňová témata. Kamenem úrazu je takzvaný solidární příplatek, který jde na pomoc bývalé NDR. O tom, že jde o dlouhodobě neúnosný model, se mluví skoro 20 let, závěry o způsobech ukončení toho mechanismu na stole přesto nejsou.

720p 360p
Angela Merkelová

Doslova bolavým místem jsou některé ústřední otázky bezpečnosti a vnitřního chodu federace. Neexistuje třeba jednota, jak si počínat při sledování osobních dat. Větší shoda se rýsuje ohledně posílení kapacit policejních sborů, stejně jako Spolkového úřadu pro bezpečnost v informatice.

Ve výčtu toho, co není, a přitom by už být mělo, by se dalo dalekosáhle pokračovat. Stejně tak v rozborech, co vlastně chtějí obě menší strany (logicky vytěžit z mocenských debat co nejvíce) a zda jim nejdou CDU/CSU, s vědomím nutnosti tohoto trojspolku, až příliš na ruku (analytici si myslí, že obecně ano).

Tahanice tudíž pokračují, skončit mají 16. listopadu. Tedy aspoň teoreticky. Mostem k tomuto dílčímu úspěchu má být, jak už bylo zmíněno výše, dohoda o klimatu. Zda se to vše povede, zůstává otevřené. O tom, že křesťanští demokraté a socialisté prohospodařili už dosti času, vypovídají poměrně jasnou řečí průzkumy. Nedělní zjištění agentury Emnid pro Bild am Sonntag vidí CDU/CSU na 30 procentech, což je nejnižší stav od října 2011. Ve volbách byl zisk tohoto bloku 32,9 procenta. FDP si polepšila o jeden procentní bod, zelení stejnou hodnotu ztratili.

A konzervativní deník Die Welt, který tato data přinesl, se dokonce ptá „Je vůbec CDU připravena na další volební období Angely Merkelové?” k čemuž vypisuje anketu. Jde o donedávna nemyslitelný dotaz, který je naléhavý a zlověstný zároveň.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek