Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Německo: předvolební nuda skončila, rozjíždí se zajímavý příběh. Komentář Igora Záruby

Německo: předvolební nuda skončila, rozjíždí se zajímavý příběh. Komentář Igora Záruby

Volby skončily, ať žijí volby. I tak by se dalo podívat na právě skončené německé rozhodování o tom, kteří poslanci usednou ve Spolkovém sněmu (Bundestag). Poražený lídr sociální demokracie Martin Schulz totiž ihned po oznámení, že všeobecné hlasování vyhrála křesťansko-demokratická unie CDU kancléřky Angely Merkelové (a po vlastním sdělení, že SPD odchází do opozice), zaútočil na rivalku před televizními kamerami slovy, že je „největší „poraženou”. A s argumentem, že Merkelová vytvořila svým stylem vládnutí a způsobem kampaně vakuum, v němž se našli příznivci extrémistické Alternativy pro Německo (AfD), což je třeba změnit, zahájil podle komentátorů de facto volební tažení pro rok 2021.

Němečtí voliči vystavili účet dvěma hlavním stranám a vytáhli do Bundestagu dva nováčky. Ten liberální míří do vlády, zatímco populistická AfD bude pro kabinet každodenním zrcadlem.

Volby skončily, ať žijí volby. I tak by se dalo podívat na právě skončené německé rozhodování o tom, kteří poslanci usednou ve Spolkovém sněmu. Poražený lídr sociální demokracie Martin Schulz totiž ihned po oznámení, že hlasování vyhrála křesťansko-demokratická unie CDU kancléřky Angely Merkelové (a po vlastním sdělení, že SPD odchází do opozice), zaútočil na rivalku před televizními kamerami slovy, že je „největší poraženou”. A s argumentem, že Merkelová vytvořila svým stylem vládnutí a způsobem kampaně vakuum, v němž se našli příznivci extrémistické Alternativy pro Německo (AfD), což je třeba změnit, Schulz zahájil podle komentátorů de facto volební tažení pro rok 2021.

Relativně úsměvná scénka dokládá, že se politika sice skládá z dílčích kapitol, avšak zůstává ve své podstatě procesem. Přesto se Německo, Evropa a potažmo svět oprávněně ptají, jaká bude kapitola číslo jedna. Tedy co bude následovat.

O tom, které strany překonaly pětiprocentní hranici, je rozhodnuto - o tom, kdo vstoupí do vlády, se bude licitovat. Z první části tohoto faktu vyplývá několik lekcí. V části druhé, aspoň z pohledu Merkelové, přichází v úvahu v zásadě možnost jediná.

Nejprve k oněm poučením. V zásadě nudná kampaň navozující dojem, že (skoro) o nic nejde, skončila výsledkem, který píše historii. Obě největší strany, blok CDU a SPD, utrpěly historický nejhorší výsledky od roku 1949. Sestra CDU, bavorská CSU, dostala rovněž pořádně za uši, opět nejvíce od konce 40. let. Závěr? Ukázaly se hranice merkelismu, tvrdí jedni. Občané mají plné zuby velkých stran, shodují se druzí, který je o dost více.

Radikálové z AfD jsou ve federálním parlamentu. V celkovém klání jim připadla bronzová příčka. Také tady jde o návrat v čase, extrémní pravice se naposledy dostala tak daleko v raných počátcích Spolkové republiky. Pro AfD je to úspěch a výzva současně: bude se snažit udržet na vlně popularity následující čtyři roky a dále. V praxi to znamená, že její postoje budou dále rozdělovat německou společnost.

Na vrcholnou scénu se vracejí liberálové (FDP), koaliční strana z let 2009 až 2013, zdecimovaná vlastními přešlapy a personálními změnami. Předpovědi ji vidí ve vládě, partaj kolem Christiana Lindnera by ale potřebovala ještě dozrát. Hozena do vody, bude se současná podoba FDP muset naučit plavat za pochodu. Levice Linke ukázala stabilitu své voličské základny, třebaže na vládnutí to není, Zelení se udrželi - a u nich to na vládnutí je.

Takže co teď a co potom?

Hráčů, kteří se probojovali do Spolkového sněmu, je šest. Vítězná CDU/CSU požaduje mandát na sestavení kabinetu, SPD - jak už bylo řečeno - jde do opozice. S Levicí a AfD nechce mít nikdo nic společného, zbývají FDP a Zelení. V kombinaci s CDU/CSU se rýsuje takzvaná Jamajka, podle zavedených barev dotyčných stran, které dávají stejnou kombinaci jako je vlajka tohoto karibského ostrova (černá, žlutá, zelená). Liberálové už dali najevo, že jsou pro, ovšem za předpokladu plnění svého volebního programu (který se zas tak výrazně od Merkelové neliší). Zelení vyčkávají.

Jisté je, že pořádek musí nastat nejprve v rodině. Čili ve svazku CDU a CSU. Kancléřka vytrvale odmítá horní hranici pro počet přijímaných uprchlíků, bavorský předseda Horst Seehofer na ní trvá. Pro zajímavost: Zelení stojí v tomto bodě za Merkelovou.

Dohromady to znamená především to, že si zamýšlená Jamajka musí předem vyříkat, v čem budou její členové zajedno, v čem nikoli, kde hledat kompromis a jak hlasovat v Bundestagu. Proti velké koalici, která tímto momentem končí podruhé za posledních 12 let a jíž dávají mnozí za vinu jak politickou letargii, tak aktuální rozdrobenost politických sil, je to posun: Od schovávání se za zády toho druhého k přenesení jmenovité odpovědnosti na vládního tahouna a jeho koaliční partnery. Tváří v tvář populistům z AfD. Protože svět, se všemi jeho problémy, novými jevy a pohyby včetně toho uprchlického se 24. září u sousedů nezastavil, ale hýbe se dál.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek