Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Odložená srážka s ledovcem. Řeči o konci Schulzova efektu jsou předčasné. Komentář I. Záruby

Odložená srážka s ledovcem. Řeči o konci Schulzova efektu jsou předčasné. Komentář I. Záruby

Němečtí křesťanští demokraté jásají, volby v Sársku dopadly nad jejich očekávání. Tamní CDU nejenže zůstala největší politickou silou v této druhé nejmenší spolkové zemi, nýbrž si svou pozici upevnila. A hlavně: koaliční sociální demokraté (SPD), kteří se podílejí na vládě v Sársku, stejně jako na federální úrovni, skončili druzí a mírně oslabili.

Po setrvalých zprávách o vítězném tažení SPD a jejich nového lídra, kancléřského vyzyvatele Martina Schulze, je nedělní výsledek pro křesťanské demokraty a jejich sesterskou CSU z Bavorska netrpělivě očekávanou vzpruhou. Schulzův efekt je pryč, posiluje tuto euforii spřízněný konzervativní tisk. Jenže situace natolik jednoduchá není a jistá střízlivost, ne-li přímo opatrnost, je na místě.

Není sporu o tom, že sárské hlasování udělalo čáru přes rozpočet Schulzově straně, která si brousila zuby na jednoznačné červeno-červené vládnutí. Čili na mocenské ujednání se stranou Levice Oskara Lafontaina. Vždyť ještě před pár týdny v zásadě nic nebránilo tomu, že by se tak mohlo stát doopravdy. Průzkumy šly socialistům na ruku, partaj chytala druhý dech a s přibývajícími preferenci a novými členy rostla chuť.

Jak ve Spolkové republice, tak v Sársku. Tím spíše, že tamní svobodní FDP a zelení byli od začátku mimo hru, takže adepty na dělení křesel zůstali jen čtyři: kromě CDU, SPD a Linke je to Alternativa pro Německo (AfD). U toho také zůstalo, ovšem v jiných proporcích, než si Schulzovi lidé představovali. Navzdory volbám v roce v roce 2012, kdy SPD jakoukoli spolupráci s Levicí kategoricky vyloučila.

Představa, že obě partaje vypudí z čela Sárska CDU, navíc opomněla důležitý faktor: ministerskou předsedkyni Annegret Kramp-Karrenbauerovou, uznávanou političku a odbornici v oboru práva a sociálních záležitostí (s výjimkou loňské kontroverze ohledně jejího pohledu na to, kdo může a kdo ne vstoupit do manželského stavu).

Škodolibost vůči Schulzovi a spol., která u sousedů zavládla, je nicméně předčasná. Není vyloučeno, že když se Kramp-Kerrenbaurová s SPD nedohodne, protože nikdo jiný nepřichází v úvahu, mohou se sociální demokraté a Levice přece jenom dočkat. Teoretickou většinou 34 mandátů z 51 mají. Jisté ponaučení se přesto nabízí už teď.

Lídr socialistů Schulz by si mohl vzít k srdci, že přílišné tlačení na pilu – myšleno nepokrytý úmysl odstavit Angelu Merkelovou na všech možných frontách – má své meze. A CDU by se měla vyvarovat pokušení, aby vydávala momentální úspěch v Sársku za signál ohledně zářijových voleb do Spolkového sněmu. Na takový kalibr je Sársko příliš malé, a do té doby se čekají dvě důležitá rozhodnutí. Konkrétně v květnu ve Šlesvicku-Holštýnsku, kde mají CDU a SPD stejný počet zástupců v zemském sněmu, a ve stejném měsíci v Severním Porýní-Vestfálsku, považovaném s výjimkou let 2005 až 2010 za baštu sociální demokracie.

Deník Die Welt vyrukoval v této souvislosti s trefným přirovnáním, že se CDU aktuálně projevila jako parník, jehož posádka se v okamžiku, kdy se zjeví ledovec, začte do odborných příruček, místo aby se věnovala kormidlu. Kdo je oním ledovcem, je nabíledni – Martin Schulz. Zda odolá nárazu, rozpustí se či potopí, budeme vědět až za půl roku.

Recept, jak skutečně na něj, v každém případě CDU pořád chybí.

 

 

 

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek