Odposlechy politiků: Bezpečnostní hrozba, voyeurství i zásadní důkazy

Oliver Adámek

Poslední dva straničtí premiéři zažili únik osobní komunikace do médií, dnes se v jejich kůži z části ocitá ministr financí. Šokující obsah zatím zveřejněných nahrávek Andreje Babiše dokonale překrývá fakt, že místopředsedu vlády při jeho rozhovorech někdo (ať už pravidelně, nebo jednorázově) odposlouchával. Něco podobného potkalo oba loňské prezidentské kandidáty v USA nebo kdysi například Kristýnu Kočí z Věcí veřejných a další tuzemské politiky.

Na všech těchto případech se dá dobře ilustrovat jemnost hranice, za níž jsou odposlechy a úniky nepřijatelnou zbraní v politickém boji, a kdy je naopak jejich publikace ve veřejném zájmu. Její polohu nikdo přesně neurčí, legitimizovat je může maximálně soud. Přesto se stávají snadným bičem těm, kdo si přejí někoho zničit, ale i obráncům lumpa nachytaného na švestkách, z něhož je rázem oběť špiclování.

sinfin.digital