Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Políček pro drsnou premiérku. Glosa Igora Záruby

Políček pro drsnou premiérku. Glosa Igora Záruby

Britský parlament musí odsouhlasit vystoupení Spojeného království z Evropské unie. Anebo jinak: Britský parlament může odsouhlasit vystoupení země z téhož spolku. To jsou dvě varianty titulků, které zaplavily média po výroku ostrovního nejvyššího soudu. Bez ohledu na rozdílně důrazná slovesa mají oba nadpisy jedno společné – jde o prohru premiérky Theresy Mayové.

Politička a její kabinet nemohou od nynějška postupovat na vlastní pěst. Čili dostatečně tvrdě, jak by si Mayová přála. Nebo aspoň jak to dává najevo. Je to právě týden zpátky, co oficiálně sdělila, že brexit bude tlustou čarou včetně odchodu z jednotného vnitřního trhu a celní unie. A ponechala jen malý prostor pro příští bilaterální ujednání s kontinentem – s výjimkou společného postupu v otázce imigrace.

Teď bude muset se svými plány seznámit nejen ministry, nýbrž také britské poslance. To je relativní potupa, a pro Mayovou může být i hůře.

Ne že by verdikt soudu, který potvrdil nález soudu nižší instance z listopadu, mohl na rozluce něco změnit. Ta bude, o tom není sporu. Debata s poslanci může ovšem protáhnout už tak napjatý časový plán odchodu, který má začít v březnu a trvat dva roky. Pochybnosti o reálnosti splnění tohoto termínu se ostatně objevily hned po premiérčině oznamovací řeči.

Tím spíše, že dalšími aktéry na šachovnici zvané brexit jsou členové Evropského parlamentu, což je sbor o více než 700 lidech.

To je rovina časová. Druhým zdrojem obav je pak hrozba, že poslanci za kanálem La Manche tvrdé vyznění brexitu změkčí a vysloví se pro těsnější spolupráci s EU, vůči které se Mayová snaží vymezit. Protože jakkoli je její vláda euroskeptická, mezi volenými zástupci převládá (zejména uvnitř) výrazně smířlivější postoj.

Nehledě na to, že loňský většinový souhlas tohoto sboru s unijním adieu není závazný. A že Mayová, jejíž tým má v parlamentu většinu, vzbuzuje nevoli, pokud jde o její neochotu vyjasnit detaily akce „B“.

Pomyslné vítězství jde tak ne za Mayovou, kdežto za podnikatelkou Ginou Millerovou, jež se od začátku domáhala spolurozhodovací role poslanců. První metu u vrchního soudu ještě nepokořila, zadostiučinění jí dal až nejvyšší soud, k němuž se vláda odvolala.

Millerová se tudíž může radovat, naopak Mayová má o čem přemýšlet.

    

  

    

    

       

       

    

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek