Když vyslovil německý ministr zahraničí Sigmar Gabriel v narážce na stranického rivala Martina Schulze hanlivou větu o muži s „chlupy” v obličeji, zatloukl si podle listu Frankfurter Allgemeine Zeitung poslední hřebík do rakve. Myšleno do zbytkových šancí zůstat v úřadě šéfa spolkové diplomacii, talentu a oblibě své osoby navzdory. Nic na tom nezměnilo vysvětlení, že šlo o slova jeho dcerky, která ocenila, že když nebude tatínek ve vrcholné politice, bude s ním trávit více času, což je lepší, než být ve společnosti toho vousatého pána. A nepomohlo ani, že si Gabriel za tento úlet následně sypal popel na hlavu.
Jeho protivníci a kritici v řadách domovské sociální demokracie (SPD), jmenujme především novou předsedkyni Andreu Nahlesovou (vystřídala Schulze) a designovaného vicepremiéra Olafa Scholze, dávali už nějaký čas najevo, že Gabriel nemůže ve vládě zůstat. Vytýkali mu, že neumí udržet na uzdě temperament, což domáckou historkou potvrdil, a že je přílišný solitér. Velkou koalici vyjednali přece socialisté jako celek, ne?
