Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Předvolební Česko: všecko jde jinudy. Komentář Vratislava Dostála

Předvolební Česko: všecko jde jinudy. Komentář Vratislava Dostála

Média bez vlivu na politiku a společnost. A také média, která neváhají svým divákům servírovat polotovary bez ladu a skladu. Jenom tak, důležitý je totiž jejich inzertní výkon, nikoli obsah a jeho kvalita. I takové je Česko dva týdny před volbami.

Zatímco elitní čeští novináři včera vedli poučené disputace o úpadku médií v centru Prahy, Andrej Babiš a Tomio Okamura se ve Všetatech pohádali o tom, kdo více lže a manipuluje s fakty. Dvě události, dva rozličné světy, úpadek novinařiny i politického provozu, ale také pokus o jejich reflexi.

Dalibor Balšínek z Echa24, Milan Fridrich z České televize, komentátor Lidových novin Jan Macháček, Bohumil Pečinka z Reflexu a Jindřich Šídlo ze Seznamu v CEVRO institutu hovořili dvě hodiny před zcela zaplněným sálem o tom, jaké to bylo v médiích po revoluci, kudy se ubírala jejich cesta v 90. letech minulého století a jak jsme se dopracovali do stavu, kdy noviny skoro nikdo nečte, a především jim už málokdo věří.

O proměnách, kterým média v digitalizovaném světě čelí, nepochybuje nikdo. Podle Bohumila Pečinky jsme součástí globálních trendů, přesto je podle něj v něčem česká situace specifická. Až na výjimky totiž není úplně běžné, aby předseda nejsilnější politické strany a kandidát na premiéra vlastnil dva velké deníky a nejposlouchanější rádio v zemi.

Jindřich Šídlo v této souvislosti připomněl příměr bývalého zástupce šéfredaktora Mf Dnes Karla Škrabala, který vstup Andreje Babiše do médií označil za 11. září české žurnalistky. „Chybí nám od té doby referenční rámec. Dřív to byla Mf Dnes a její první, druhá nebo třetí stránka, ke které jsme se všichni, třeba i polemicky, vztahovali. Dneska podobným multiplikačním efektem nedisponuje žádné médium. Celé to souvisí s úpadkem vlivu médií nejen na politiku, ale na celý veřejný život,“ nepochybuje Pečinka.

Macháček s Balšínkem se naopak shodli, že to tady vlastně zas tak špatné není, podle prvního se na okraji mediální scény a v opozici vůči oligarchizujícímu hlavnímu proudu prosazují nové tituly, podle druhého je navzdory koncentraci ekonomické, politické a mediální moci jeho zaměstnavatele pluralita médií zaručena. Šídlo má zase za to, že média vlastně nikdy až tak moc vlivná nebyla a tudíž nemohla v posledních letech o vliv přijít. A Fridrich nepochybuje, že si v rozkolísané době musíme o to víc vážit stability médií veřejné služby.

Komentátor Reflexu přesto nepochybuje, že česká média nikdy neměla na probíhající předvolební kampaň tak malý vliv, jako letos. „Média zažívají největší ústup ze svých pozic,“ pravil Pečinka. Ztrátu důvěryhodnosti si způsobila do značné míry sama. Dobře zaopatření novináři totiž mohou jen stěží pochopit sociální realitu lidí mimo centrum. „Média ve svém celku nezrcadlí názory ve společnosti,“ uvědomuje si Pečinka.

I proto mohl Zeman v roce 2013 všechny velké deníky dokonale ignorovat a přesto volby vyhrát. Lidé na periferii se zkrátka o svých preferencích nerozhodují na základě toho, co jim naservírují pražští novináři. Možná má ale pravdu Jindřich Šídlo, třeba tomu tak bylo – aspoň do jisté míry – vždycky. Jinak by Zeman s ČSSD, jak komentátor Seznamu připomněl, nezískal už v roce 1998 přes třicet procent hlasů.

Vzpomněl jsem si cestou domů na legendu dějin české novinařiny Ludvíka Vaculíka, který už kdysi napsal: „Dneska můžeme všecko, ale nic nemá účinek. Svobodou ztratilo slovo váhu. Ať tedy v tomto sále řeknete cokoliv, nikomu a ničemu to nebude vadit. O čemkoliv bychom se tu všichni domluvili, nedosáhneme ničeho. Protože všecko jde jinudy.“

Všecko jde jinudy! O čem jiném vypovídá naprosto bizarní záznam z debaty lídrů středočeských kandidátek ze Všetat, kde se Andrej Babiš a Tomio Okamura vzájemně obviňují ze lží, aniž by jejich výroky kdokoli korigoval nebo usměrňoval. Tohle přece nemůže být nic jiného, než cirkusové číslo, jehož klíčovou funkcí je odpoutat pozornost a pobavit. Anebo jsme skutečně klesli tak hluboko, že se v referování o politice neobejdeme bez pokleslých estrádních čísel? Jak potom ale vést kompetentní dialog u budoucnosti naší země?

Video ze včerejší akce Deníku zveřejnil server Seznam Zprávy s krátkým povšechným komentářem, de facto bez jakéhokoli kontextu, jenom tak, jako bychom měli tu čest se dvěmi opičkami, které se škádlí v kleci nějaké zapadlé ZOO.

Novinařina jako služba veřejnosti? Nebo snad jako servis čtenářům? Kdeže. Podle Balšínka je klíčový inzertní výkon produktu. O nic víc už tady téměř nikomu nejde. Čtenář-volič nechť si to přebere. Beztak se o svých preferencích a o tom, jak bude tato země vypadat za pět nebo deset let, rozhoduje nahodile a iracionálně. Tak proč se snažit o nějakou kultivaci veřejného prostoru.

Je vlastně s podivem, že třeba Bohumil Pečinka nepřestává doufat v obrat. Podle něj se navzdory neukotvenosti velké části české společnosti a z ní plynoucí názorové fragmentarizace, což je situace, které čelí také mediální scéna, dříve nebo později dostaneme do fáze, kdy většina lidí ztratí důvěru v digitální média a naopak se začnou vracet k relevantním informacím a klasické novinářské práci.

Kéž by měl pravdu. Je jen otázka, zda dominantní síly české politiky v mezičase nezačnou pokukovat po možnostech, které jim umožní jakoukoli poctivou novinařinu, jejíž ambicí nebude od podstatných jevů odpoutávat pozornost, nýbrž na ně upozorňovat a odkrývat je v jejich pravé podstatě, disciplinovat obdobnými metodami, jaké v posledních letech používá v Maďarsku Viktor Orbán.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek