Republika oligarchy, bez svobody z vůle lidu. Směr Hrad! Komentář Zdeňka Šarapatky

Zdeněk Šarapatka

Příroda je naruby, únor je v říjnu a vracíme se v čase. Za týden zas o hodinu a sedmdesát let. Žádné retro, realita se vším všudy. Chybí jen les rádiovek a marš lidových milicí pod tribunou vůdce masy, který právě jede z Hradu. Ne kouzlo nechtěného, ale dějiny jak přes kopírák, přesně podle učebnice: „Vítězný únor 1948 je vnímán jako přechod od vnějškové demokracie k totalitě, připojení k sovětskému mocenskému bloku, počátek útlaku obyvatelstva, příčina ekonomického úpadku a obrovské emigrační vlny obyvatelstva“.

A jsme zpátky. Národ, který se popral za svobodu, teď volil proti svobodě. Přesto je tu malá změna, místo lotra s pětitřídkou a z nulových poměrů teď dal moc nad českým státem vykukovi s rodokmenem salónního komunisty a s veskrze protekčním životem. Od výsad bolševické zlaté mládeže a elitních škol až po nóbl obchodní mise v zahraničí a pak kšefty s polistopadovou politikou. Od Zemana po Grosse. Zato s fízly byli oba jedna ruka, jen Gottwald se s tím netajil a navrch je sám úkoloval. Bureš hodnost zatím tutlá, přitom zcela zbytečně. Půldruhého milionu Čechů, kteří jej volili, jej má za hrdinu. I dluhopisy a Čapí hnízdo jsou pro ně bez problému. Kdo by nekrad, když je možnost? A Babiš v tom umí skvěle chodit, vzkázal volič, pro národ je hrdina!

Jdeme do tunelu, ale na konci je světlo. Komentář Bohumila Pečinky

sinfin.digital