Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Rovný s rovným? Jak se to vezme… Bruselské peskování Trumpa má své meze. Glosa Igora Záruby

Rovný s rovným? Jak se to vezme… Bruselské peskování Trumpa má své meze. Glosa Igora Záruby

Německo uzurpátor? Brexit bezva věc? NATO přežitek? O autorství těchto výroků není nutno sáhodlouze přemýšlet: pronesl je nový americký prezident Donald Trump. Koho si vzal na paškál, je zřejmé – ono (nejen) ze zámořského pohledu podivné uspořádání zvané Evropská unie. Jenom ta kritika NATO, jehož jsou USA členem, tu poněkud nesedí – ostatně na toto téma se pustila do polemiky s Trumpem jeho první zahraniční návštěva, britská premiérka Theresa Mayová.

Není podstatné, zda si tyto věci myslí Trump nebo jeho poradci. Podstatné je, že tato slova padla. O to zvědavější byli pochopitelně pozorovatelé na to, jakým tónem mu Evropa opáčí.

Stalo se. Předseda Rady EU, jedné ze tří vrcholných institucí společenství, Polák Donald Tusk, do Washingtonu nepřímo vzkázal, že vidí Spojené státy v jedné řadě s podobně agresivními hráči, jako jsou Čína, Rusko, Turecko či – dokonce – Islámský stát. „Nepřímo vzkázal“ znamená, že tak učinil v otevřeném dopisu, která zaslal hlavám států a premiérům členských zemí. Tedy kolegům, s nimiž se schází na summitech. „Nová americká vláda zpochybňuje vlastní zahraniční politiku posledních 70 let,“ přisadil si Tusk.

Chtělo by se říci hurá: někdo našel odvahu a řekl, co si myslí. Někdo, kdo není ani za politickým zenitem, ani za hranicí příčetnosti. Protože EU dosud na Trumpovy jedovaté sliny nereagovala.

Až teď Tusk. Ten se zjevně držel rady psychologů, že s útočným protivníkem je třeba nejprve v klidu promluvit, a až poté se mu postavit na odpor. S touto teorií vyrukoval Der Spiegel. A Tusk se očividně řídil také další, obecnější poučkou – že před výpadem je dobré mít spojence. V daném případě jsou jimi adresáti jeho psaní.

Což ovšem předpokládá krok číslo tři, čili vypovězení války, byť „jen“ slovní. A tady není jásot na místě. Představa, že by se unie vrhla do ringu s USA, je slušně řečeno nerozumná a nerozvážná.

Protože i když jsou věci, o něž by se s Američany stálo za to poprat, namátkou jmenujme dohodu o volném obchodu, není na mapě nikdo, kdo by je mohl coby partnera a protiváhu nahradit. Že by Čína? To asi opravdu ne…

Stejně tak není jisté, zda by se členské státy v Evropě za EU skutečně postavily. Myšleno za onu unii, která má fyzické sídlo v Bruselu, jenže pro mnohé Evropany je něčím jako UFO. Tentokrát by sice opravdu nebylo na škodu, kdyby se unie semkla, ale raději hodnotově a politicky, než jednorázově a protitrumpovsky.

S největší pravděpodobností se tak nestane, schopnost vystupovat v krizových situacích nemá EU dávno. Jisté zato je, že Trump si nedá s odezvou na čas. Jeho Twitter se už musí tetelit nedočkavostí…

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek