Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

SPD žije Martinem, ne Frank-Waltrem. Komentář Igora Záruby

SPD žije Martinem, ne Frank-Waltrem. Komentář Igora Záruby

Německo bude mít za týden nového prezidenta. Prioritou jsou však zářijové volby do Spolkového sněmu. 

Soudě podle titulků v médiích, žije Německo zářijovými všeobecnými volbami. Jako by se mělo hlasovat v horizontu pár týdnů. Pravdou přitom je, že pokud se pro někoho budou v dohledné době odevzdávat hlas, bude to spolkový prezident. Stane se v neděli 12. února, tedy přesně za týden. Nicméně vítěz je předem známý, a dojem, že Spolková republika myslí hlavně na volby do Bundestagu, není proto vůbec scestný.

Sociální demokrat Frank-Walter Steinmeier, donedávna úřadující ministr zahraničních věcí, je totiž - při vší úctě - pouze součástí volebního kolotoče 2017 v nejdůležitější mocnosti Evropské unie. Vzhledem k tomu, že si sociální demokracie (SPD) s jeho nominací pospíšila, čímž vyrazila trumf z ruky spoluvládnímu sesterskému duu CDU-CSU, stane se Steinmeirova instalace formalitou. A zároveň startovním výstřelem v běhu po trati, na jejímž konci bude známo nové složení dolní parlamentní komory a osoba dalšího spolkového kancléře/kancléřky.

 

Steinmeier, uznávaný diplomat, výkonný pracant, milující manžel a otec (své ženě daroval ledvinu), má své jisté. Má jinou mentalitu a historii, přesto bude důstojným nástupcem Joachima Gaucka. Zároveň se stane prvním zářezem na volební pažbě SPD. Méně už bude na jeho osobě záležet, zda půjde o zářez poslední. Z tohoto pohledu sehraje klíčovou roli někdo jiný.

Nominace dlouholetého předsedy Evropského parlamentu, Steinmeierova stranického kolegy Martina Schulze coby vyzyvatele Angely Merkelové, vyrazila mnohým dech. Především těm nezasvěceným. Schulz, který deklaroval odchod z Bruselu v zájmu domácí politiky, byl zprvu považován za adepta na vedení rezortu zahraničí. Šance postavit se Merkelové (s partajní záštitou v zádech) byla o dost menší. Leč dopadlo to přesně naopak. Šéf SPD Sigmar Gabriel dobrovolně vyklidil pole a zaujal Steinmeierovo místo v čele diplomacie. Schulz, obratný rétor, půjde do nejdůležitějšího klání místo něj.

 

Podstatné bude, s čím. Sociální demokracie, která se drží v průzkumech jako stabilně druhá, balancuje na hraně bezvýznamnosti. Nikoli početní, nýbrž hodnotové. Strana v lepším případě spoluvládne, v horším jede na setrvačník. Schulz, jenž stahuje náskok na favorizovanou Merkelovou, může dát socialistům nové impulsy. Nebude to zadarmo. SPD se musí odhodlat k poměrně drastickým změnám. Schulz musí voličům jasně vysvětlit, proč mají socialisty volit. Aby to mohl udělat, potřebuje se vedení strany chytit za nos. A něco vymyslet. Sociální politiku, její někdejší doménu, úspěšně okupují jak konzervativci, tak zelení. K mání jsou globalizační, hospodářská a společenská témata: investice, vzdělání, práva zaměstnanců a zaměstnavatelů, daně.

Zní to možná banálně, ale může to zabrat. CDU-CSU vede naoko předvolební smír, uvnitř to pořád vře. Nejen kvůli kvótám pro uprchlíky. Vše nové, s čím Schulz a spol. přijdou, může být bonus. Tím spíše, že se SPD nachází v bodě nula (z něhož se dá jít poměrně dobře nahoru) - a také proto, že se Schulz vyzná v Evropě. Unijní témata mohou být dalším okruhem jeho agendy.

 

Pozorovatelé se už teď předhánějí v předpovědích, že pokud se Schulzovi odraz ode dna podaří, udělá mnoho pro stranu, Německo a Evropu zároveň. Na tak silná slova je brzo.  S určitostí lze zato tvrdit, že dobrem pro Německo je Frank-Walter Steinmeier. S ohledem na jeho spíše reprezentativní roli je však nutné chápat relativně nízký mediální zájmem o jeho příchod do funkce. Politickou prioritou v Německu je skutečně až letošní podzim.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek