Navid z Pákistánu, Anis z Tuniska, jinak majitel vícero pasů z arabských zemí, nebo někdo úplně jiný? Tato otázka je klíčová pro německé vyšetřovatele, kteří hledají pachatele pondělního atentátu v centru Berlína, stejně jako pro politiky, kteří by si přáli, aby čin nespáchal žadatel o azyl.
Pro kriminalisty je to důležité také z toho důvodu, že domnělý útočník možná opravdu není tím, za koho jej měli, a nalezení viníka je věcí úspěchu a prestiže zároveň.
Ne tak pro samotné Němce. Ti samozřejmě nemohou ignorovat fakt, že se tragédie udála, a jistě oceňují informaci, že policie má zhruba 500 stop, po nichž se může vydat. Už v reportážích přímo z místa činu zaznělo, že Berlíňané jsou poměrně otrlí a nenechají se vyvést z míry, třebaže 12 mrtvých mimořádnou událostí je. „Naštěstí nás to všechno postihuje ještě včas, máme příležitost toto nebezpečí rozpoznat a připravit se na něj. Kdyby nepřišli uprchlíci, žili bychom asi nadále v iluzích. Naši nepřátelé se poněkud ukvapili,“ zní například jeden z tamních pragmatických hlasů.
