Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Trump jako rozbuška nukleární hrozby. Raketového muže povzbudí eskalace íránsko-amerických vztahů

Trump jako rozbuška nukleární hrozby. Raketového muže povzbudí eskalace íránsko-amerických vztahů

Na příkladu Iránu Trump opět ukázal, že diplomatická řešení pro něj nejsou plnohodnotnou cestou k dosažení cíle. Zprávu, že je ochoten porušit dohody podle vývoje svých dojmů a nálad, tak posílá i Severní Koreji. Vybočení USA z trajektorie diplomatického zklidnění vztahů s Íránem navíc dostává Američany do izolace i s dalšími signatáři Čínou a Ruskem – mimochodem významnými hráči právě v dramatu kolem Severní Koreje – ale také svými evropskými spojenci. Očekávám, že tato eskalace ze středního východu může podnítit Kim Čong-una v blízké době k nové provokaci.

Situace je už nyní skutečně vážná a nadále se vyostřuje, naštěstí dosud vždy alespoň s minimálními přestávkami, které umožňují vyjednávání a případný ústup. Nicméně Severní Korea neustává v testování svých jaderných zbraní, aktuálně hrozí dokonce provedením nukleárního testu v atmosféře, Trump pak se svými výroky o „raketovém muži“, „totálním zničení Severní Koreje“ či „ztrácením času diplomacií“ zveřejněnými na Twitteru ale i na půdě OSN nezůstává v provokacích pozadu. To vše, zdá se, spolu s aktuálním íránským vývojem jen zvyšuje nutnost rázné severokorejské odpovědi.

Přes rostoucí napětí a alarmující zprávy máme ale stále několik důvodů se domnívat, že bez zásadní provokace či reálné hrozby amerického útoku by Severní Korea svými jadernými zbraněmi pravděpodobně nezaútočila první. Odhlédněme nejdříve od toho, že každá akce vyžaduje reakci, a tedy, že i po první agresi by následoval protiútok. Ten, ať už veden konvenčními či jadernými zbraněmi, by s pravděpodobností rovnající se jistotě znamenal jak konec severokorejského režimu, tak ale také devastaci celého státu a počátek regionální humanitární krize.

Kim Čong-un si musí být tohoto rizika jistě vědom, stejně jako ví, že jaderný arzenál Severní Koreje je menší, méně výkonný, zastaralejší a nepřesnější v porovnání například s americkými či ruskými zbraněmi. Zasažení požadovaného cíle, například střed konkrétního města, by vyžadovalo vyslání většího počtu mezinárodních balistických raket, což by také vedlo k rychlému vyčerpání už v tuto chvíli omezeného arzenálu. Situaci agresorům může dále komplikovat hornatá krajina, obklopující nejbližší možné severokorejské cíle. Pohltila by totiž či alespoň utlumila velkou část jakýchkoli neúmyslných výbuchů.

Pokud tedy chceme hovořit o skutečném potenciálu nukleární hrozby, kterou Severní Korea představuje, pak spočívá primárně v nebezpečí jaderné havárie, spíše než v aktivním ataku. Možnost katastrofického selhání složité infrastruktury jde s jadernými zbraněmi ruku v ruce. Problémem se ale také může stát prostá neschopnost zabezpečit vzniklý jaderný odpad a mírnit dopady opakovaného testování.  

Proč tedy Spojené státy americké nezaútočí první? Hlavním odstrašujícím opatřením, kterým Severní Korea drží své nepřátele v šachu a odrazuje od použití vojenské síly, jsou konvenční dělostřelecké a raketové systémy zaměřené dlouhodobě směrem k Jižní Koreji a v menší míře i k Japonsku. Je však také pravdou, že toto zastrašování vlastně umožnilo samotný vývoj severokorejského jaderného programu. Proto zatím snad jediný způsob, jak režim v budoucnosti svrhnout, je postupná ekonomická změna zevnitř. Z řízení nových (mezinárodních) společností v zemi, nárůst počtu Severokorejců pracujících v zahraničí, zkrátka snaha vystavit lidi většímu vlivu širšího světa a spojit tuto expozici se zkušeností osobního prospěchu v budoucnosti.

Otázkou však zůstává, zda Trump a jeho administrativa prokáže pro tuto cestu dostatek trpělivosti. Dá se totiž očekávat, že pokud Kim Čong-un uvěří - ať už oprávněně, nebo ne - že má být napaden, použije každou dostupnou zbraň i prostředek, které má k dispozici.

O autorovi:
George Hays II., Ph.D., je předseda Katedry Mezinárodních vztahů a diplomacie na Anglo-American University v Praze.

Překlad a editace textu: Veronika Miluše Kozlíčková

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek