Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Trumpův efekt v Nizozemsku. Populista Wilders opět zaútočil na Marokánce. Komentář Igora Záruby

Trumpův efekt v Nizozemsku. Populista Wilders opět zaútočil na Marokánce. Komentář Igora Záruby

Svět slovně přitvrzuje. Z Ameriky se o tom přesvědčujeme prakticky denně, čeští politici (dokonce ti dosud slušní) nechtějí zůstat pozadu. A nizozemský populista Geert Wilders, který si brousí zuby na výhru v nadcházejících všeobecných volbách, si rovněž nebere servítky. Aby také bral, když tak nedělal v zásadě nikdy – a tím spíše, když se preference nešplhají vzhůru zcela tak, jak by si přál.

Jeho čerstvý výrok pochází ze Spijkenisse, kde při volebním mítinku označil Marokánce za spodinu. Neplatí to pro všechny, upřesnil, nicméně pro mnohé ano. „Na našich ulicích se nachází dostatek marokánského odpadu, který nedělá Nizozemsko bezpečným,” uvedl anglicky.

Výrok byl na světě, jako první si ho všimla agentura Reuters. Bdělým pozorovatelům neuniklo, že se mediální publicity dostalo Wildersovi rychleji v New Yorku než doma v Haagu. O kom se logicky vzápětí na obou adresách nejvíce hovořilo, je nabíledni. Navzdory faktu, že se jeho soupeři snaží ze všech sil zabránit, aby měla Evropa prvního pravicově-populistického premiéra. Geert se prostě zas jednou trefil do černého.

Přesto je jeho strategie poměrně riskantní. Wilders, který se domáhá, po vzoru Velké Británie, odchodu Nizozemska z EU, volá po zavření mešit a zákazu koránu, má relativně širokou podporu veřejnosti. V průzkumech vede zhruba rok. Jenomže pořád ne natolik, aby mohl snít o absolutní většině. Jinak řečeno, jeho Strana pro svobodu (PVV) bude potřebovat koaličního partnera. Tady padá kosa na kámen: všechny strany včetně seniorské 50+ to rezolutně odmítají. Sice to pro ně znamená, že se v březnu budou muset minimálně tři z nich spojit, aby na vládnutí dosáhly, ale budiž.

Protože má-li PVV momentálně 17 procent, je to pořád málo. Na krk jí dýchá vládnoucí liberální VVD, která jasně říká: S Geertem NE. NIKDY. A neříká to do větru. Před sedmi lety to byla PVV, která svou tolerancí umožnila, aby mohl menšinový kabinet VVD vůbec vládnout. Tiché spojenectví vydrželo rok a půl, poté došla Wildersovi s liberály trpělivost. Ti museli podat demisi a mají mu co vracet.

Ostatně nedlouho poté, v roce 2014, táhl Wilders také marockou kartu. Na dotaz, zda by si přál méně či více imigrantů z této severoafrické země, odvětil podle očekávání: minder, minder (méně, méně). Následovaly protesty a žaloby. Naděje na obnovu součinnosti s VVD  padly tímto definitivně.

I tato epizoda má za následek, že se nadcházející volby vnímají jako souboj (nebo vyřizování účtů) mezi Wildersem a úřadujícím ministerským předsedou Markem Ruttem. Se slabinami na obou stranách. Ruttemu nehrají do karet hospodářské výsledky země, a Wilders, jak už bylo řečeno, má procent stále málo. Aktuální hanlivé označení Marokánců je urputnou snahou přitáhnout chybějící voliče. Jde o jakýsi Trumpův efekt. Wilders se netají obdivem k novému americkému prezidentovi, a když mluví hlava Bílého domu tak, jak mluví, rád se veze na stejné vlně.

Má to ovšem háček. Trump řadu lidí děsí, a v Nizozemsku se může stát, že je bude děsit duo Trump-Wilders. Hon na Marokánce se může obrátit proti Geertovi. Poslední ukázky na Twitteru, kam umístil do skupiny demonstrantů hájících právo šaría fotomontáž hlavy jednoho ze svých politických odpůrců, tuto domněnku podtrhují.

Příliš je prostě příliš a tlačení na pilu má své meze. Důsledkem strategie „bez rukavic” může být buď potlesk, nebo odpor. Výsledek budeme znát 15. března. V Nizozemsku (a nejen v něm) jde do tuhého.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek